Může to být tak osm let zpátky, co jedna moje známá pochodovala v Brně po Svoboďáku s peticí proti uzavření Janáčkovy opery kvůli opravám a škrtům v rozpočtu. Po nějaké době se u ní zastavil jakýsi dobrý muž v klobouku s tím, že: “Je roztomilý jak se snažíte, ale je to úplně jedno. Ti stavaři už jsou dlouho domluvení s těma na radnici. Máte smůlu.” Dál už v podstatě nic neřekl a odešel.

Je to dávno, za jiného vedení města a je to tak trochu jedna paní povídala, ale události nejen v Brně z minulého týdne ukazují, že podstata se za těch osm let nezměnila. Systému je vlastní, že ten kdo má peníze, si může dovolit rozhodovat. Jako ukázka nechť slouží zapamatováníhodný výrok brněnského podnikatele pana Talabaniho “Veřejný zakázky dává kdo? Politici, a politiky řídí kdo? My.” Ten ostatně už figuroval v řadě dalších vyšetřování a kupodivu z nich vždy vyšel s čistým štítem.

Kouzelnou roli v celém příběhu hraje brněnská pobočka hnutí ANO. Pod praporem hlásajícím “Všetci kradnú,” šli sami příkladem a šikovně přihráli zakázky na opravu bytů dohromady nejmíň za 30 milionů. Pro představu jeden příklad: oprava jednoho bytu ve stejné ulici, ve stejném domě vyšla na dost nestejnou částku. To, co se jeden rok dalo pořídit za 800 000 Kč, další rok vyšlo v provedení firmy Kros-stav na 3 000 000 korun. No a to je fakt bizár.

A to by nás mělo trápit. Ze svých peněženek dotujeme bohaté majítele stavebních firem, kteří jsou prostě s někým dobří kamarádi. Nenechme to tak.