Ve vzpomínkách se nám vybavuje mládí i dětství. Kytky víc voněly a obloha byla jak šmolka. Říkáte si, co je to za hloupost? Ne, to se jen v myšlenkách vracíme k tomu, co bylo pěkné. Na problémy lidský mozek rád zapomíná, prostě je vytěsní z naší paměti. Jedno je však i podle odborníků nepominutelný fakt, lidé spolu víc mluvili. Dnes se věci sdělují prostřednictvím sociálních sítí. Někdy naše děti ani netuší, kdo se za jménem či přezdívkou na internetu skrývá. Ruku na srdce, nechybí vám povídání o věcech zcela běžných? Je úsměvné, když dítě namaluje fialovou krávu, obsluhuje sice Facebook, ale kravičku zná jen z obalu čokolády, stejně tak mnoho jiných, pro nás běžných věcí. Jedno víme, počítač nikdy nenahradí kontakt lidí mezi sebou, nemá ani cit ani emoce. Není možné nahradit slova, ať už milá či hašteřivá. Přečíst pohádku a pohladit k tomu na dobrou noc malého človíčka umí jen člověk. Proto spolu mluvme, dohadujme se a zbořme zdi mlčení, jen tak budeme opravdu žít.