Houby.

Tohle není článek, který by měl přesvědčovat lidi o krásách houbařiny. Není ani upozorněním na skutečnosti finančních postihů při neomezeném sbírání hub v cizině. Pro Čecha, který je zvyklý si z lesa odnést takové množství hub, které najde a unese, by jistě mělo zajímat, že v Chorvatsku musíte mít na sbírání hub zvláštní povolení současně s limitem nasbíraných hub. Limity a omezení jsou v Itálii, Francii i Belgii.Ve Švýcarsku je denní limit 1 kg hub, a to se ještě mění podle kantonů. I v Německu jsou odlišná pravidla mezi jednotlivými zeměmi, ale omezení také existují, za houbaření v rezervacích hrozí pokuty 50 tisíc euro. No a Nizozemsko zakazuje sběr hub ve státních lesích a parcích úplně. Porušení znamená pytláctví, pokuty a až měsíc vězení. Poněkud drakonické tresty za neškodný koníček- aspoň z našeho pohledu. Prostě v naší zemi si užíváme neomezené houbaření. Zatím! Proč zatím? Výdobytek svobody houbařit nám umožnily politické změny po roce 1918, 1945 a 1948. Naši houbaři o tomto výdobytku svobodného houbaření ani nepřemýšlejí, mají to za samozřejmost. To, co jsem uvedl výše ukazuje, že to není v Evropě tak zcela běžné. Hrozí, že se budeme přibližovat Evropě, ne tak úplně v platech, ale právě v takovývh oblastech , jako je houbaření a přístup do lesů. Že je to blbost? Možná, a byl bych tomu sám rád, ale restituce církevního majetku, další realizované šlechtické restituce a zejména hrozící další restituce věc postaví jistě do jiného světla a jiné reality.

Omezení do lesů se již dnes realizuje v podobě soukromých obor jako má pan Kellner a další, a jistě jich bude přibývat. Takže stačí více restitucí, privatizací a byrokratické mašinerie a sbírání hub nám pěkně otráví.

Josef ŠVARCBEK člen ÚV KSČM