Já se, tak jako už několikrát předtím, zaměřím na problematiku obnovitelných zdrojů a s tím související případné zdroje, které by mohly být z výnosu emisních povolenek. Nebudu tady opakovat už to, co jsem zde řekl mnohokrát, ale pokusím se to dneska ukázat z jiné strany, protože ta dobrá zpráva, která začíná probleskovat Sněmovnou je v tom, že celá řada koaličních poslanců začíná celkem objektivně kývat hlavou na to, že obnovitelné zdroje by mohla být skutečně cesta. Jenom vám prosím o jedinou věc, říkejte to veřejně. Říkáte mi to v kuloárech, říkáte mi, že to vůbec není špatné řešení a že je to elegantní způsob, jak podpořit domácnosti i firmy, aniž bychom - a to je důležité říct v tuto chvíli - podpořili to, co nechce koalice, a to jsou vysokopříjmové domácnosti.
Pokusím se to ještě jednou vysvětlit a klidně prosím oponujte a řekněte mně, co je na tomto řešení špatné, tím spíše, že to je nástroj, který se využívá v celé řadě zemí, mimo jiné v Německu. Rozumím tomu, že se přeme o to, jestli je lepší pomoc plošná nebo pomoc cílená. My prosazujeme, aby ta pomoc byla pokud možno plošného charakteru, protože se nejedná zdaleka jenom o nízkopříjmové domácnosti, ale jedná se o středněpříjmové domácnosti a jedná se i o firmy. Koalice naopak prosazuje, aby to bylo pouze pro určitou úzkou skupinu pěti procent domácností, firmy takřka vůbec, pokud neberu nějaké záruční instrumenty. To je náš dlouhodobý spor.
A právě obnovitelné zdroje by podle mého názoru, ale i podle názoru části z vás... (V sále je silný hluk.)
Takže obnovitelné zdroje a poplatky je to, co by mohlo vyřešit do značné míry náš spor. O co se zde hraje. To jenom zopakuji. 45 miliard korun každý rok padne na ortel obnovitelných zdrojů. 19 miliard jde za domácnostmi a za firmami, zbytek jde ze státního rozpočtu. To je důsledek dlouhodobé podpory zejména fotovoltaiky, solární tunel z let 2006 až 2010 v tom dělá největší, největší část.
Toto musíme odvádět, toto musíme platit a budeme to platit až do roku 2030. Jedna věc je to, co platí stát, druhá je to, co platí firmy a to, co platí domácnosti. Ještě jednou to zopakuji: 19 miliard korun. Každý z nás to dostává na složence, na faktuře, firmy to jasně vidí, vidí, kolik platí za obnovitelné zdroje.
A teď, v čem je ta pointa. Jestliže koalice říká, že nechce podpořit vysokopříjmové domácnosti, mohu s tím i nemusím souhlasit, tak toto je nástroj, kde se tomu můžeme vyhnout. Protože my to můžeme nastavit tak, že se to připraví na průměrnou spotřebu domácnosti, anebo na jakoukoliv jinou spotřebu domácnosti. Zjednodušeně řečeno, tu podporu dostanou ti, kteří budou mít určitou spotřebu. Když se dohodneme na průměrné, což si myslím, že je docela logické, tak všichni ti, kteří mají nadprůměrnou spotřebu, říkejme třeba ti bohatší, tak těch by se to v tuto chvíli už netýkalo. Geniální na tom nástroji je to, že stát může, může, já neříkám, že musí, proto my doporučujeme, ať se přijme ten zákon. A vláda se vždycky rozhodne, jestli ho zaktivuje nebo nezaktivuje. Stát může libovolně dávkovat částku pro rodiny nebo pro firmy, a to tím, že buď zcela odpustí tu platbu za obnovitelné zdroje, tak si představme, že má ta domácnost třeba tisíc korun, tak se jednoduchým úkonem přes Energetický regulační úřad, nekomplikovaně, odpustí ta částka tisíc korun. Nebo si stát může říct: nebude to celých tisíc korun a bude to třeba pětistovka, a dokonce, a to si myslím, že je na tom hrozně šikovné, může nastavit i větší podporu. To znamená, nebude to tisícovka, ale třeba tisíc pět set, je to takzvaná záporná částka, to znamená, ten spotřebitel zaplatí nejenom o tisíc korun méně za ty obnovitelné zdroje, ale ještě o pětistovku méně tím, že zaplatí méně za tu elektřinu už nezatíženou těmi obnovitelnými zdroji. To si myslím, že je jednoduché, jasné a stát si může okamžitě regulovat formu podpory. Bude to mít připravené. Jak už jsem zde říkal, stát může zastropovat tu podporu, například průměrnou spotřebou domácnosti nebo jakoukoliv jinou spotřebou, takže nemusí mít nikdo obavu, že by se přes obnovitelné zdroje dotovaly bohaté domácnosti a ti, kterým koalice nechce tu podporu vyplácet. Tak to je druhá věc, podle mého názoru šikovná věc.
Za další, nesmírně důležité, a tady bych opravdu poprosil, abyste toto zvážili. Jakmile se nastaví podpora přes obnovitelné zdroje, ta se tím může podpořit nejenom domácnost, třeba ta nízkopříjmová nebo středněpříjmová, ale může se tím podpořit i firma, zatímco jakékoliv další nástroje jsou obvykle bez možnosti podpory firem. Jaké chceme dneska hledat pro firmy formy podpory z vysokých cen energií. Nemáme jich mnoho. Můžeme podpořit vysoce energeticky náročné firmy. Ano, to se čas od času dělá, ale to jsou spíše desítky, možná stovky těch velkých firem, které mají opravdu extrémní náklady s emisními povolenkami, ale jsou tady desetitisíce dalších subjektů, které mají velký problém. A toto by se mohlo docela elegantně použít, ty firmy by mohly dostat 15 až 20 procent. Ale zase záleží na tom, kolik by ten stát si řekl.
Za další, bylo by to symbolické. Já jsem zde záměrně řekl, že valná část plateb za obnovitelné zdroje a poplatků je svázána s tím šíleným obdobím 2006 až 2010. Tam tehdy nastal ten největší problém a díky tomu nás jenom fotovoltaika bude stát šest set miliard korun do roku 2030. Šest set miliard korun. A řeknu to ještě jednou: šest set miliard, přičemž výroba bude pod tři procenta. To bylo obrovské selhání tehdejší vlády, tehdejšího Parlamentu. Ale teď máme možnost, alespoň symbolicky ukázat, že v době, kdy je zde energetická krize, tak domácnosti nebo firmy by po dobu jednoho možná dvou let, záleží na tom, jak by se nastavilo, neplatily tyto poplatky za ten solární tunel.
Za další, je to úžasně jednoduché. Nevymýšlejme kolo. Všechny sociální podpory, jakkoliv jsou možná dobře míněny, jsou o čem? Že někdo musí jít na úřad práce, tam si vystojí frontu, vyplní deset formulářů, dobře, třeba se to zlepší a bude to třeba pět formulářů, za chvíli čtyři. Ale je to komplikované. Zatěžujeme tím ten systém státní. Zatěžujeme tím ty obyvatele. A toto můžeme udělat jednoduše tak, že pouze něco nezaplatí. Znovu říkám, relativně jednoduchým úkonem přes Energetický regulační úřad, ale ten k tomu potřebuje tu změnu zákona. To je to, co zde navrhujeme. Takže je to jednoduché jak pro stát, ušetří se tím práce obrovského množství úředníků, kteří dneska neví, kde jim hlava stojí, stejně to nestíhají. Ušetří se tím nervy všech těch, kteří žádají, ale hlavně uvědomme si, že také celá řada z těch, kteří žádají, to má problém vyplnit. Není úplně prostě tak triviální pro všechny. Takže toto by bylo jenom o tom, že by zaplatil méně.
Rozumím jedné věci, že řeknete: fajn, nezní to špatně, ale všechno je o penězích, všechno je o zdrojích. Máme dvě možnosti, jak se k tomu postavit. První možnost je taková, že by se pouze odložily platby solárním investorům, dejme tomu o rok nebo o dva, čili na rok 2022, 2023. Proč? Protože tu částku těch 45 miliard korun, které každý rok vyplatíme, tak ta je od roku 2010 až do roku 2030. Co by to vlastně znamenalo? Že by solární investoři dostali ty peníze až v roce 2024 nebo 2023, podle toho, jak bychom to nastavili, a poté by to bylo o dva roky déle, takže by se jim to vyplácelo ne do roku 2030, ale až do roku 2031 nebo 2032. Znovu říkám, záleží na tom, jestli bychom to dali na rok nebo na dva. Ano, můžete říct: ale co ti solární investoři, přece nebudou rok nebo dva bez podpory. Tomu bych rozuměl a tady máme buď možnost, která by byla tedy hodně invazivní, to znamená, natvrdo to o dva roky použít, nebo jim po tu dobu dát bezúročnou státní půjčku, tak aby ten cash měli a aby byli schopni si to překrýt. Já myslím, že to by nebylo nic špatného. Znovu říkám, pouze by se to posunulo.
Pokud by ani toto nebylo schůdné, no tak poté ano, už je to na vrub zdrojů ze státního rozpočtu a tady navrhujeme dvě varianty. Rozumím tomu, že je nějak naplánován rozpočet, chápu to, že i v této krizové době se do toho nechce tolik sahat, i když si myslím, že to není dobře, protože to je mimořádná doba a ten státní rozpočet by měl v krizových letech umět podpořit, ale máme zde vyšší příjmy, které si dokážeme uřídit. První věc je emisní povolenky. A to je ten další zákon, který zde předkládáme s kolegou Brabcem a s ostatními, a je to zákon o podmínkách obchodování s emisními povolenkami na emise skleníkových plynů. O co se jedná? Platíme za emisní povolenky a z toho logicky má stát zpětně výnosy. Ty výnosy jsou výrazně větší, než jak jsme předpokládali. Ano, ty výnosy budou až někdy do roku 2027, možná ještě o něco déle. My jsme předpokládali ještě za naší vlády s ohledem na tehdejší ceny emisních povolenek, které neovlivníme zde v České republice, že by to mohlo být 150 miliard v tom období. Bude to více. Výrazně více. Já teď nechci spekulovat, o kolik to bude více, ale není vyloučeno, že to může být klidně čtyři sta, pět set miliard. Záleží na tom, jestli emisní povolenka bude stát 90 euro, jestli bude stát více a tak dále. Co tím vlastně říkáme? Že když si pomůžeme a z Modernizačního fondu, kam jdou ty výnosy z těch emisních povolenek, si část využijeme pro podporu, rozumnou část, tak to máme pokryté. A teď může přijít argument, kdy řeknete: dobře, ale Modernizační fond je o tom, že tam jdou výnosy z těch emisních povolenek na to, abychom zde budovali novou moderní energetiku. Chápu. Beru. Ale s tím jsme počítali, s těmi 150 miliardami. No tak jestli tam budeme mít na konec tři sta nebo čtyři sta nebo ještě více, no tak máme zdroj na to, že můžeme toto využít. Víte, kolik je to peněz? A zase můžete říct: ale ono to tam kape postupně. Dobře. Nejde to tam naráz, to je zcela zjevné, ale jde to tam po desítkách miliard ročně. A my nepotřebujeme dneska na tu podporu stovky miliard.
Takže úpravou tohoto zákona bychom okamžitě získali na rok 2022 osm miliard korun a na rok 2023 devět miliard korun. To není vůbec málo. To můžeme krásně zkombinovat s mimořádnými výnosy z dividendy ze společnosti ČEZ. I v důsledku energetické krize ČEZ nebude mít zisk, jako měl za rok 2021, 23 miliard korun, ale bude mít zisk, zatím podle posledních prognóz, mezi 38 až 42 miliardami. Jestliže si to zjednodušeně dopočítám, stát tam má 75 procent, tak je otázka, kolik si z toho stáhne, ale může si stát z toho stáhnout plus minus 15 miliard korun navíc než v minulých letech nebo v minulém roce alespoň. Jestliže vezmu ten Modernizační fond a jenom těch osm miliard na příští rok nebo tento rok, příští rok devět, a k tomu bych dodal těch dalších 15 miliard, tak jsme na třiadvaceti, čtyřiadvaceti miliardách. A to už je částka, která by nám stoprocentně pokryla ty obnovitelné zdroje, protože ty jsou 19 miliard, a ještě by tam zbylo třeba na podporu přes daň z přidané hodnoty.
A kdybychom ještě chtěli, tak garantuji, že najdeme těch peněz více, i z toho modernizačního fondu, možná bude vyšší zisk ve společnosti ČEZ. A to beru jenom tyto dva zdroje. Máme tady ještě další zdroje, které jsou v důsledku třeba inflační příjmů atd. Ale já to záměrně páruji jenom s tím, co se týká té energetiky, ať je to férové. Tak mi prosím řekněte, proč tyhlety vyšší příjmy, které budeme mít zcela evidentně v důsledku energetické krize, proč je nepoužijeme na podporu energetiky, respektive růstu cen energií. Vše by bylo vyřešeno a jak by se to dotklo občanů a firem, záleží na tom, jak by se to zkombinovalo s tím dépéháčkem, tak kdybych tam nedal to dépéháčko a bavili bychom se jenom o obnovitelných zdrojích, tak je to kolem 15, někde třeba i o 20 procentech. A to není málo. Představte si, že firmy dneska platí třeba trojnásobně, čtyřnásobně víc, mají ...(?), že by ušetřily 20 %, notabene by to pro ně bylo i trošku satisfakcí za to, že i díky těm firmám máme ty vyšší příjmy z emisních povolenek. Já myslím, že to je férové řešení, že to není žádný populismus, že to je rozumně vymyšleno. A hlavně toto se využívá i v ostatních zemích. Německo to takhle velmi elegantně nastavilo. Ano, Německo to nenastavilo stoprocentně, to znamená, že by všem odpustilo 100 % těch plateb za obnovitelné zdroje, ale plus minus dalo to někde na 50 %. Ale pozor, v Německu také neměli ten solární tunel. Tam když podporovali, tak podporovali rozumně, a to tak, že budovali obnovitelné zdroje a současně tam byla přiměřená podpora. U nás jsme to udělali tak, že jsme do toho nacpali 600 miliard korun, výroba elektřiny bude necelé 3 %, a máme tady tunel, jak když se ukradl Karlštejn. Tak alespoň ukažme těm lidem, že v dobách zlých dokážeme s tímhle pracovat a umíme si na ty peníze, které se tam platí, sáhnout a dokážeme to vyřešit.
Věřím, že jsem ukázal návod, který je rozumný, který nemá nic co společného s populismem a který by pomohl všem. A prosím, pokud kdokoliv bude vystupovat, tak mi řekněte, co je na tomhle návrhu špatně. A děkuji všem, s kterými komunikuji i z opozice, kteří to berou jako jeden z nejrozumnějších návrhů, který tady je. Ale není to jenom o mně, je to o tom, abyste i vaše vládní činitele o tom přesvědčili. Bude stačit jedna jediná věc. Ať se přijmou tyto zákony a ať vaši vládní činitelé, když budou chtít, tak mohou toto zaktivovat. A když ne, tak nezaktivují, nestane se vůbec nic, ale mají ten nástroj v ruce. Děkuji mockrát. (Potlesk z řad ANO.)
