Jak to myslíte, že chcete vrátit důvěru v přijímací zkoušky?
Myslíte, že teď panuje nedůvěra? Podle čeho tak soudíte? Já třeba za hlavní problém školství i přijímaček považuji zastaralost. Proč se mají dnes děti tolik biflovat věci nazpaměť? Není třeba, aby se výuka zaměřila víc na to, aby studenti uměli myslet vlastní hlavou, na logiku, na kreativitu, zručnost, technické dovednosti apod?
Zajímá Vás také odpověď na tento dotaz? Podpořte dotaz tlačítkem níže a my Vám odpověď zašleme na e-mail. Nicky uživatelů, které zajímá odpověď budou zobrazeny níže.
Odpověď
děkuji Vám za dotaz. Když mluvím o potřebě vrátit důvěru v přijímací zkoušky, nemyslím tím, že by celý systém byl od základu špatně. Mám tím na mysli především to, že současná podoba jednotných přijímacích zkoušek dlouhodobě vyvolává výhrady části rodičů, žáků i škol. Kritika se týká zejména kolísající náročnosti testů, typu zadání, s nimiž se děti ve škole běžně nesetkávají, a také rostoucí role placené mimoškolní přípravy.
Přijímací zkoušky by podle mě měly co nejférověji ověřovat, co žák skutečně umí a jak přemýšlí, ne to, zda měl možnost dlouhodobě trénovat testovou techniku. Proto podporuji změny, které povedou k větší předvídatelnosti, srozumitelnosti a spravedlnosti. Pokud by zkoušky výhledově předcházely podávání přihlášek na střední školy, rodiče i děti by se mohli rozhodovat informovaněji podle dosažených výsledků. Konání zkoušek v kmenové základní škole by zároveň mohlo snížit stres z neznámého prostředí.
Souhlasím s Vámi, že škola nemá být postavena na pouhém biflování. Děti se mají učit přemýšlet, hledat souvislosti, používat logiku, rozvíjet kreativitu, zručnost i technické dovednosti. Zároveň ale platí, že bez základních znalostí není na čem stavět. Cílem tedy není znalosti odmítnout, ale najít lepší rovnováhu mezi znalostmi, porozuměním a schopností samostatně uvažovat.
