Ministerstvo životního prostředí

ProfileTopCardGraphDescription

Průměrná známka je 0,16. Vyberte Vaši známku.

-3 -2 -1 0 1 2 3 4 5

( -3 je nejhorší známka / +5 je nejlepší známka )

Dotaz

20.06.2011 6:23:11 - heliška

Aktivity směřující k omezení nepůvodních invazních druhů

Jaké jsou nejčastější invazivní druhy rostlin v Česku a kolik stojí jejich odstraňování a musí se vůbec odstrańovat?

Zajímá Vás také odpověď na tento dotaz? Podpořte dotaz tlačítkem níže a my Vám odpověď zašleme na e-mail. Nicky uživatelů, které zajímá odpověď budou zobrazeny níže.

Prozatím dotaz nikdo nepodpořil. Buďte první! .)

Odpověď

27.06.2011 12:28:41 - Ministerstvo životního prostředí
Škody působené nepůvodními invazními druhy lze zjednodušeně rozdělit na přímé škody vznikající v produkčních sektorech, majetkové škody atp. a na škody, resp. ztráty na ekosystémových službách (včetně ztrát biodiverzity). Jako příklad přímých ekonomických škod lze uvést např. šíření roztoče Varoa destructor ve včelstvech (úhyny včelstev, nezbytné náklady na prevenci), karase stříbřitého nebo střevličky východní v rybničním hospodaření (snížení výnosu cílových druhů ryb, nutnost přijímat opatření k omezení těchto druhů), poškození lesních porostů muflonem nebo jelenem sikou (to je však obdobné jako u srnčí zvěře) nebo škody vznikající na komunikacích a stavbách prorůstajících pajasanem žlaznatým. Obecné biologické definici invazního druhu odpovídá také velká část škodlivých organismů ve smyslu fytosanitárních předpisů nebo nákaz a nemocí. Dopady ztrát na ekosystémových službách se projevují nepřímo, v dlouhodobějším měřítku, za to však zpravidla komplexně. V porostech křídlatek či bolševníku dochází k potlačení původní přirozené vegetace což s sebou přináší nejen ztrátu přirozené biologické rozmanitosti zasažených ploch, ale také zvýšené riziko eroze, narušení říčních břehů atp. Borovice vejmutovka na pískovcích mění stanoviště takovým způsobem, že dochází na velkých plochách k úplné ztrátě lesního podrostu a území se pak stává neatraktivním nejen z přírodovědného hlediska, ale i obecně (pod hustým zápojem a vrstvami nerozkládajícího se jehličí odumírá borůvčí, nerostou houby...). Podobně v porostech akátu dochází vlivem eutrofizace (akát náleží do čeledi Fabaceae se schopností vazby dusíku do půdy prostřednictvím symbiotických nitrifikačních bakterií na kořenech) k rozvoji vegetace s převahou nitrofilních druhů, jako jsou kopřivy, svízel, pýr. Některé druhy mají také specifikcké zdravotní dopady - známá je fototoxicita bolševníku (vzik puchýřu po osvětlení zasažených míst sluncem) nebo vysoká alergenost pylu ambrosie.   
Pokud jde vyčíslení výše škod, je nutné konstatovat, že  v ČR dosud není k dispozici celkový přehled škod ani jejich odhad a dokonce ani přehled nákladů vynaložených na omezování nepůvodních invazních druhů rostlin a živočichů. Z uvedeného nástinu je však zřejmé, že sumarizace škod vznikajících v mnoha oblastech a působících někdy nepřímo nebo v komplexu s dalšími faktory (např. snížení turistické atraktivity území v důsledku výskytu bolševníku, ale i dalších faktorů), je značně problematická. V případě nákladů je problémem spíše absence sběru tohoto typu údajů a zároveň roztříštěnosti financování jednotlivých opatření - aktivity směřující k omezení nepůvodních invazních druhů jsou hrazeny z rozpočtů obcí a krajů, MŽP i z prostředků ES (Operační program živ. prostředí, programy přeshraniční spolupráce,  program LIFE+ nebo LIFE Nature), ale jsou také součástí činnosti správců vodních toků atp.
Na úrovni ES je nově k dispozici odborný odhad škod (a nákladů) zpracovaný v rámci studií zadaných Evropskou Komisí v souvislosti s přípravou koncepce a případné legislativy v oblasti invazních druhů. Celkový odhad škod činí 12miliard EUR ročně (na základě údajů za posledních 20 let) - vice viz http://ec.europa.eu/environment/nature/invasivealien/index_en.htm , resp. konkrétně
http://ec.europa.eu/environment/nature/invasivealien/docs/IEEP%20report_EU%20IAS%20Strategy%20components%20%20costs.pdf     
Z rostlin patří mezi nevýznamnější (nejvíce rozšířené, resp. s největšími dopady) invazní druhy křídlatky (křídlatka japonská, sachalinská a česká), bolševník velkolepý, netýkavka žlaznatá, zlatobýl /celík/ kanadský a obrovský, slunečnice topinambur, kolotočník obrovský, třapatka dřípatá, vlčí bob mnoholistý /lupina/, bělotrn kulatohlavý, v některých oblastech šťovík alpský, z dřevin pak pajasan žlaznatý, trnovník akát, kustovnice cizí javor jasanolistý, borovice vejmutovka, případně dub červený, v teplých oblastech i šeřík. Většina uvedených druhů výrazně mění druhovou skladbu přírozených společenstev, potlačuje konkurenčně slabší, často vzácné druhy, případně mění postupně i abiotické podmínky stanoviště (viz výše - akát, vejmutovka) a zároveň má i popsané přímé či nepřímé dopady ekonomického charakteru. Případné přínosy (např. akát či netýkavka jsou ceněné jako tzv. medonosné druhy) nemohou vyvážit ztráty vznikající na přírodních společenstvech i atraktivitě a využitelnosti krajiny.
Z vodních živočichů je možné jmenovat  raka signálního a raka pruhovaného (přenašeči račího moru, který je letální pro původní evropské druhy), zmíněného karase stříbřitého a střevličku východní, sumečka amerického, želvu nádhernou aj., ze suchozemských bezobratlých v poslední době "proslaveného" plzáka španělského nebo slunéčko Harmonia axiridis, výše zmíněného roztoče Varoa destructor..., ze suchozemských savců patří k nejproblematičtějším norek americký, mýval a psík mývalovitý, případně některé druhy chované zvěře, jako zmíněný muflon nebo sika. V případě drobných šelem (norek, mýval, psík mývalovitý) dochází v důsledku kombinace jejich žravosti a nenáročnosti z hlediska nároků na prostředí k ohrožení řady živočichů v okolí jejich výskytu (hl. kolem vod) - tyto druhy jsou predátory vodních organismů (ryb, raků, škeblí), ptáků, drobných savců... V případě nepůvodních druhů spárkaté zvěře jsou hlavním problémem zmíněné dopady na stav lesních stanovišť (okus zmlazení, případně eutrofizace stávanišť aj. míst, kde se shromažďují či déle zdržují), případně i riziko narušení genofondu původních druhů (hybridzace siky s jelenem evropským).
Přehled nepůvodních druhů v ČR byl zpracován v publikaci Nepůvodní druhy fauny a flory ČR, Mlíkovský J., Stýblo P. (2006). V rámci ES je rovněž k dispozici aktuální přehled pořízený v rámci projektu Daisie - viz http://www.europe-aliens.org/index.do (na webu je k dispozici i seznam 100 nejhorších invazních druhů Evropy), podobný přehled celosvětově je k dispozici na stránkách Invasive species specialist group IUCN http://www.issg.org/
Postup a možnost eradikace (vyhubení) nebo omezení rozsahu výskytu se samozřejmě u jednotlivých druhů a jejich skupin liší. V případě hospodářských škůdců (škodlivých organismů ve smyslu fytosanitárních a veterinárních předpisů) je k dispozici potřebné organizační zajištění a zpravidla i konkrétní postupy a metody. U ostatních druhů je situace složitější - právní prostředí ani organizační a finanční zajištění aktivit zaměřených na tuto oblast u nás sytémově zajištěno není, některé právní předpisy i konkrétní aktivity jsou až protichůdné (viz např. definice nepůvodního druhu v zákoně o ochraně přírody vs. zákoně o rybářství, který vodní organismus po třetí generaci v přírodě již za nepůvodní nepovažuje). Hlavní pozornost a úsilí u nás bylo dosud věnováno potlačování rostlinných invazí, především křídlatek a bolševníku - zde se využívá kombinace chemických (postřik herbicidem) a mechanických metod (to je účinné u většiny rostlin, u některých - např. netýkavky žlaznaté - postačuje dokonce pouze vytrvalé použití mechanické metody, vytrhávání). V případě živočichů se aktuálně ověřuje možnost odchytu norka amerického, který je zároveň v mnoha honitbách intenzivně loven. U některých druhů je však výraznější omezení prakticky nemožné - severoamerické raky přenášející račí mor lze vyhubit prakticky pouze vytrávením, což je možné v +/- uzavřené nádrži, nikoli ve volném toku. Jedinou možností je tak prevence před zavlečením raků (a nákazy) - to obnáší nejen informovanost veřejnosti, aby raky nechytali a nepřenášeli, případně nevysazovali do jezírek a nádrží (i rak zakoupený v obchodě může být přenašečem račího moru), ale také důsledný přístup rybářů a vodohospodářů při desinfekci (nebo alespoň vysušení) veškerého vybavení použitého v zasaženém toku.
Jak je již výše nastíněno legislativní podmínky i organizační a finanční zajištění opatření proti nepůvodním invazním druhům nejsou v ČR (ale ani v rámci ES) příliš optimální a neumožňují efektivně čelit hrozbám, které s sebou nepůvodní druhy přinášejí. Potřebný effekt může mít jen komplex opatření zahrnující prevenci šíření či zavlékání nových druhů, monitoring a sdílení informací, eradikaci a případně dlouhodobou kontrolu šíření přítomných druhů - pro tento souhrn aktivit nejsou v ČR ani ES vytvořeny podmínky. Potřebné změny jsou v současnosti řešeny na Evropské úrovni (viz výše uvedený web EK). ČR k řešení přispěla v rámci předsednictví, kdy byly přijaty Závěry Rady č. 11412/2009 věnované také invazním druhům - viz http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/09/st11/st11412.en09.pdf
Na vnitrostátní úrovni byl shodný přístup (spolu s některými konkrétními opatřeními) zakotven do Státního programu ochrany přírody a krajiny aktualizovaného v loňském roce (2009) - viz http://www.mzp.cz/cz/statni_program_ochrany_prirody_a_krajiny - opatření D8-12 na str. 52. Možnost výraznější změny právní úpravy v této oblasti jsou v ČR vázány na změny na úrovni ES (viz též text opatření D8 SPOPK) - MŽP proto aktuálně připravuje alespoň metodiku zpřesňující postup dle platné právní úpravy
Z hlediska finančního zajištění opatření k omezení nepůvodních invazních druhů je aktuálně možné využívat zejména Operační program životní prostředí a program přeshraniční spolupráce. Tyto programy však vykazují poměrně velkou administrativní náročnost k čemuž přispívá i absence efektivní právní úpravy v této oblasti.

Mgr. Michaela Jendeková
tisková mluvčí, vedoucí tiskového oddělení
tiskové odd. MŽP - odbor vnějších vztahů