Děkuji, pane předsedající. Já musím říct, že jsem opravdu rád, že pan ministr ten zákon předložil do Parlamentu, protože je to problém, který diskutujeme ve zdravotním výboru dlouhodobě. A ten zákon ukázal na několik věcí.
Tak ta první věc, na kterou ukázal, že v situaci, kdy měli doktoři zakázané dovolené, kdy jsou všichni na značkách, kdy všichni pracují naplno, tak je zdravotníků tak málo, že musíme zaměstnat gastarbeitery, kteří nebyli schopni udělat opakovaně aprobační zkoušku. Tak to je první věc, která svědčí o tom, jak vypadá české zdravotnictví s počtem lékařů.
Druhá věc, co ten zákon ukázal, tak ukázal to, že aprobační zkouška zřejmě není dobře nastavená a zařízení Ministerstva zdravotnictví, tzn. IDVZP, Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví, nefunguje tak, jak má. Protože kdyby ta zkouška byla dobře nastavená, tak nemohou mít ti lékaři, kteří jsou špičkoví odborníci z těch zemí, mimo Evropskou unii, kde dlouhodobě pracují jako specialisté, tak nemohou mít problém udělat aprobační zkoušku. Protože co je to aprobační zkouška? To je vlastně státnice v českém jazyce. Dokud aprobační zkoušku neudělají - a to tady nezaznělo, tak já to řeknu dvakrát po sobě - tak jsou na úrovni českých mediků! Oni nemají státnice! Nostrifikace rovná se uznané vysokoškolské vzdělání. Aprobační zkouška rovná se státnice. Až poté tito lékaři dělají atestace. To znamená, oni nedělají atestaci - rovná se aprobační zkouška. Aprobační zkouška rovná se státnice. Kde je problém? Problém je v tom, že Ministerstvo zdravotnictví - a toto není chyba tohoto pana ministra, ale všech ministrů předchozích - se nikdy neztopořilo k tomu, aby nachystalo kvalitní slovník pro tyto lékaře, kvalitní kurzy odborné, odborné češtiny, protože se bavíme především o lékařích z rusky mluvících zemí. Protože kdo z vás ví, co je to piščevod? Kdo z vás ví, kteří umíte perfektně slovensky, jak se řekne slovensky žaludek nebo slepé střevo nebo žlučník? A pochopitelně tito lékaři takto neumí odbornou češtinu. A proto, proto mají problém u aprobační zkoušky.
Dobře, řekněme, že beru to, že nějaký neurčitý počet cizinců, kteří tady pracují, byl opakovaně vyhozen od aprobační zkoušky. Protože pozor! Institut pro další vzdělávání zkouší v jarních termínech! Termíny jsou vypsané a oni se mohou přihlásit v jarních termínech, oni se mohou přihlásit v podzimních termínech, jim nic nebrání tu zkoušku udělat, termíny jsou vypsané, normálně se zkouší. Tak tito lékaři zachrání české zdravotnictví. Tedy rád bych slyšel, kolik je to doktorů, v jakých odbornostech pracují, v jakých nemocnicích. Tato otázka opakovaně na zdravotním výboru padá a opakovaně nemáme odpověď. Nemáme přehled o těchto lékařích, kolik jich je, kde pracují, jak dlouho se připravují na aprobační zkoušku, rok, dva, tři, pět, deset, patnáct, dvacet? Jak dlouho? Co je nutí, aby ji udělali?
Co by bylo konstruktivní z mého pohledu? Konstruktivní by bylo, abychom studentům lékařských fakult, kteří měli na podzim dělat zkoušku po kmeni a neudělali ji, protože pracoviště neměla akreditace a protože zkoušky se neprobíraly, kteří měli dělat na jaře a zase si ji neudělali, protože akreditace pořád nejsou dokončeny a nezkouší se, tak abychom jim uznali plošně všem legislativně nějakou úpravou, aby bez toho, aby museli mít zkoušku po kmeni, tuto zkoušku dostali a na základě absolvování praxe v nemocnicích pod vedením školitele - a tím budeme mít několik tisíc lékařů, kteří budou mít zkoušku po kmeni a budou moci samostatně pracovat, protože po kmeni mají kompetence a mohou samostatně pracovat. Ano, to bych považoval za systémové opatření. Ale ne přijetí tohoto zákona, nezlobte se. Já nechci jenom dostupné, jenom dostupné zdravotnictví, jenom zdravotnictví hrazené, ale já chci také kvalitní zdravotnictví a toto opravdu není ta cesta. Děkuji.
