Reportáž o tomto dezinformátorovi znovu ukazuje, jak hluboký problém dnes představuje vědomé šíření lží. V době před sociálními sítěmi by takový člověk seděl v hospodě, po pár pivech by si vymýšlel historky, aby byl zajímavý, a jeho „zasvěcené informace“ by zůstaly u jednoho stolu. Dnes má k dispozici sociální sítě, sloužící jako megafon, který dosáhne na desetitisíce lidí.

Nejde o omyl ani o nešťastné nedorozumění. Jde o lidi, kteří vědomě vypouštějí nepravdy, naznačují tajné zdroje a budují kolem sebe iluzi výjimečnosti – že vědí něco, co ostatní nevědí. Tato potřeba být „zasvěcený“ se pro ně stává drogou. A společenské škody rostou.

Kdysi se tomu říkalo klep nebo pomluva. Už literatura dávno ukázala, že i „nevinná historka“ může ničit lidské osudy. Dnes je rozdíl jen v rychlosti a dosahu. Lež se šíří během minut a společnost nad tím často mávne rukou s tím pověstným „na každém šprochu je pravdy trochu“. Ne, není. Lež je lež a vědomé šíření lži není názor, ale manipulace.

Svoboda slova je základ. Ale svoboda neznamená beztrestnost za vědomé klamání veřejnosti. Pokud chceme chránit důvěru ve stát, instituce i jeden v druhého, musíme mít odvahu tyto věci nazývat pravým jménem.