Jsou tu ale věci, kde musím jasně říct: Takhle ne.

Chaos v duševním zdraví: Přesunout agendu duševního zdraví na Úřad vlády a teď ji slavnostně vracet zpátky na ministerstvo? To je jen úřednický ping-pong a čistý výsměch lidem v terénu. Chlubit se rozšiřováním center duševního zdraví je sice hezké, ale bez lékařů fungovat nebudou. Pokud vláda poleví v podpoře rezidenčních míst pro dětské psychiatry, celý systém zkolabuje.

 Ekonomické experimenty: Nejdřív se z VZP vytáhne 8 miliard, pak se slavnostně slíbí 21 miliard, ale výměnou za to se zmrazí automatická valorizace plateb za státní pojištěnce až do roku 2029. Žít dva roky za stejné peníze při nejasných nákladech na platy zdravotníků? To je ekonomický nesmysl, který ohrožuje stabilitu péče.

Chybí mi větší odvaha k nepopulárním krokům. Pojďme konečně řešit tvrdá opatření kolem alkoholu nebo regulaci energetických nápojů pro mladistvé.

Budu připravované změny dál konstruktivně sledovat v praxi. Sliby na papíře totiž pacienty neléčí. Mohu ale slíbit, že nebudu oplácet hloupé a nesmyslné útoky pronášené často nesrozumitelnou karikaturou našeho krásného jazyka, které jsem musel od opozice 4 roky snášet. Pokud k tomu pan ministr bude mít odvahu, rád podpořím i nepopulární, ale o to nutnější kroky, na kterých je nezbytná široká politická shoda.

Populistické a destruktivní útoky, kterými opozice pod taktovkou Andreje Babiše shazovala moji snahu o širší reformy, rozhodně nehodlám opakovat, protože nejsou ku prospěchu pacientů. A o ty mně jako lékaři jde ze všeho nejvíce.