Stěžovatel (soud jej označuje v souladu s jeho přáním) tvrdil, že podmíněnost změny pohlaví provedením chirurgického zákroku spočívajícího v přeměně pohlavních orgánů a současně ve znemožnění reprodukční funkce, který stanoví § 29 odst. 1 občanského zákoníku, je protiústavní, neboť je v rozporu se základním právem na zachování jeho lidské důstojnosti, na respektování jeho soukromého a rodinného života a se zákazem mučení.

Nejvyšší správní soud předeslal, že požadavek zákona je jasný a že matriční orgány nemohly v souladu se zákonem rozhodnout jinak, než žádost stěžovatele o změnu pohlaví z ženského na mužské zamítnout.

Uznal současně, že zákonný požadavek na změnu pohlaví má závažné následky, že jde o mutilační zákrok, zpravidla nevratný, který stejně jako jiné lékařské výkony není bez rizika, nemluvě o riziku tragického omylu, k němuž může dojít i s posvěcením odborných lékařských autorit.