Eliminovat bezpečnostní hrozby, které Rusku hrozí s rozšířením NATO. Právně uznat a Rusku přenechat východní část Ukrajiny. Přestat s pronásledováním a zabíjením Rusů na Ukrajině. Zhruba takto specifikoval ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov tři podmínky pro mír. Jsou akceptovatelné?

Než odpovíme na otázku „co“, je nutné se zeptat „proč“. Akceptovatelnost podmínek je dána jednak jejich racionalitou, která je nicméně spojena se subjektivní představou aktérů, jednak kapacitami, které dokážou mobilizovat pro jejich realizaci. Ruský stát bojoval o svou existenci od svého vzniku v 9. století s Polskem, Tureckem, Švédskem a v posledních 200 letech s napoleonovskou Francií a s nacistickým Německem. Rusové jsou proto na téma bezpečnosti extrémně citliví.

Po zániku SSSR ruské elity věřily v deklarované liberální hodnoty Západu, kam chtěly patřit jako rovnocenný partner. Západ ale kalkuloval s Ruskem jako dodavatelem levných surovin a demokratizaci Ruska spojoval s omezením jeho vlivu na postsovětském prostoru a s rozšiřováním NATO na východ, včetně Ukrajiny, která se stala polem boje mezi Ruskem a Západem. Západ několikrát „shodil“ dohody, které byly uzavřeny na Ukrajině – dohodu mezi opozicí a Janukovičem o předčasných volbách, která měla právně ukončit revoluci, přičemž jejím garantem byly Francie, Německo a Polsko v roce 2013, Minské dohody směřující k federalizaci Ukrajiny z roku 2014, které podle slov Merkelové a Hollanda Západ nemyslel vážně, a nakonec Istanbulské dohody, umožňující deeskalaci z roku 2022, od kterých Ukrajina odstoupila na základě doporučení Velké Británie.

Vzhledem k tomu, že jedním z prvních dekretů majdanovské Ukrajiny bylo zrušení ruštiny jako jazyka regionální komunikace a aktivní ukrajinizace rusky mluvících oblastí jihovýchodu Ukrajiny, včetně změny jejich tradičních hodnot, a útoku států NATO na Jugoslávii v roce 1996 a Irák v roce 2003 bez rezoluce Rady bezpečnosti OSN, je reakce Ruska logická. Vidění situace Západem je pochopitelně zcela jiné, a proto Ruská federace pro „akceptovatelnost“ svých požadavků realizuje rozsáhlý program přezbrojování a mobilizace, a vzhledem k tomu, že má vlastní surovinové zdroje, je zatím úspěšnější než Západ.