Stěžovatel se podle lékařských zpráv nenachází v situaci, kdy by jeho zdravotní obtíže měly navzdory možným léčebným postupům v dohledné době nezvratně vyústit v jeho smrt. Není v situaci, v níž by již neměl volbu mezi tím, zda zemřít či žít, a mohl by svou osobní autonomii uplatnit pouze skrze rozhodnutí, jaký způsob odchodu ze života považuje za důstojný. S ohledem na to Ústavní soud pochybení obecných soudů neshledal. Hledat rovnováhu mezi právem na soukromí a respektování tělesné a duševní integrity s ochranou života bude případným úkolem zákonodárce.
Stěžovatel se žalobou směřující proti České republice (Ministerstvu zdravotnictví) domáhal přivolení k zásahu do své integrity tím, že mu bude umožněna eutanázie. Okresní soud návrh zamítl, krajský soud k odvolání stěžovatele rozsudek okresního soudu potvrdil. Nejvyšší soud však rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení, a to pro zjevnou neurčitost výroku I žalobního žádání (petitu) stěžovatele. Podle Nejvyššího soudu totiž výrok, jímž je rozhodováno o přivolení k zásahu do integrity člověka, vyžaduje popsat zásah natolik určitě a jednoznačně, aby nebyl zaměnitelný. Uložil proto okresnímu soudu, aby v případě pochybností o dostatečném doplnění žaloby vyzval stěžovatele k odstranění žalobních vad. Současně uvedl, že v řízení, v němž se plně svéprávný člověk domáhá vyslovení souhlasu se zásahem do své integrity, se nepostupuje podle § 2 písm. c) a § 65 zákona o zvláštních řízeních soudních, ale soud o podaném návrhu rozhodne v řízení sporném.
Okresní soud přistoupil k novému projednání žaloby v řízení sporném a vyzval stěžovatele k doplnění žaloby. Stěžovatel upravil žalobní petit a svým návrhem nově žádal, aby „byl povolen zásah do osobní integrity žalobce spočívající v podání smrtícího prostředku lékaře na základě výslovné a dobrovolné žádosti žalobce, jehož účelem bude ukončení života žalobce“. Nyní napadeným rozsudkem okresní soud znovu shledal návrh stěžovatele nedůvodným a žalobu zamítl. Podle okresního soudu pro navrhovaný zásah do osobní integrity stěžovatele neexistuje v České republice zákonný rámec. Krajský soud rozhodnutí okresního soudu potvrdil. Dovolání stěžovatele Nejvyšší soud napadeným rozsudkem zamítl. Ani podle Nejvyššího soudu v České republice neexistuje legální možnost provedení eutanázie či asistovaného sebeusmrcení, naopak je tato možnost právním řádem zapovězena. Podle názoru Nejvyššího soudu z lidskoprávních závazků České republiky právo na eutanázii neplyne. Stěžovatel se proto obrátil na Ústavní soud.
Třetí senát Ústavního soudu (soudkyně zpravodajka Lucie Dolanská Bányaiová) ústavní stížnosti stěžovatele nevyhověl. V rámci vyvažování protichůdných zájmů (práva na život a práva na rozhodování o vlastní integritě) se soud zaměřil výhradně na konkrétní situaci stěžovatele. Protože napadenými rozhodnutími nedošlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatele, Ústavní soud jeho stížnost zamítl.
Rozhodování o konci vlastního života spadá pod rozsah základních práv. Otázky spojené s rozhodováním o ukončení vlastního života jsou neodmyslitelně svázány s tělesnou a duševní integritou jednotlivce, kterou chrání Listina základních práv a svobod i Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod. Balancováním protichůdných práv.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Tisková zpráva