Základnou pro spolupráci na tomto poli je mj. pracovní skupina Potraviny a spotřebitel , jejíž činnost SČS koordinuje a řídí a která je ustavena při ČESKÉ TECHNOLOGICKÉ PLATFORMĚ PRO POTRAVINY (ČTPP).

„Je logické, že jsme se nemohli vyhnout ani tématu dvojí kvality na českém trhu. V jistých vlnách se téma vrací, přináší ho média i politici, kupodivu méně často spotřebitelské organizace“, vysvětluje Libor Dupal, předseda správní rady SČS. Zástupci SČS se v minulých měsících účastnili více diskuzí a besed, či odpovídali na dotazy do médií; pokládají proto za vhodné nyní podat stručnou informaci, shrnující postoj k této věci.

SČS je jednoznačného názoru, že pokud je na trhu výrobek, zavedený pod určitým všeobecně známým názvem, značkou, grafickým vyobrazením atp., je klamáním spotřebitele (nekalou praktikou), pokud je na různé trhy uváděn s různými vlastnostmi, zejména ve vztahu k jeho složení. A to zejména, pokud je důvodný předpoklad, že odlišná receptura může mít významný vliv nejen na kvalitu, ale také na cenu. A to i přesto, že v označení je správné složení uvedeno.  V dalším se pokusíme tento názor vysvětlit.

„Byli jsme opakovaně dotazováni, zda správné označení složení výrobku není dostatečnou informací pro spotřebitele, aby se rozhodl při výběru. To samozřejmě obecně platí“, vysvětluje dále Dupal. A SČS velmi prosazuje osobní zodpovědnost každého spotřebitele za vlastní rozhodování, a navíc se ho snažíme vzdělávat tak, aby se ve stupních kvality dokázal aktivně orientovat a skutečně zodpovědně zvažoval, zda mu jde při nákupu o vyšší úroveň kvality či o cenu. K tomu se ostatně ještě vrátíme v závěru této tiskové informace.

Problém je, že – například – při výběru světově proslulé čokolády, spotřebitel nemůže předpokládat, že pro jeden trh výrobek obsahuje kakaové máslo, pro jiný náhražku. I když ta je v označení uvedena, logicky se spotřebitel bude cítit oklamán, když se o odlišné receptuře následně dozví. Byl přesvědčen, že koupil dárek nejvyšší kvality a realita je pak jiná. V takovém případě je totiž spotřebiteli zárukou nikoliv údaj o složení, ale „značka“, label, důvěryhodnost výrobce. Ani velmi dobře informovaný spotřebitel nezná a nemůže znát detailní recepturu např. kolového nápoje, který zná ze zahraničí a nepředpokládá, že nápoj prodávaný „doma“ neobsahuje cukr, ale cukerný sirup. A je dokonce podružné, že chuťově výrobky možná nerozliší.