Stěžovatelé jsou v trestním řízení před obecnými soudy v pozici poškozených po oběti dopravní nehody se smrtelným následkem. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně uložil obviněnému náhradu nákladů poškozených potřebných k uplatnění jejich nároků v adhezním řízení pouze zčásti, chtěli se stěžovatelé proti tomuto rozhodnutí bránit stížností u krajského soudu. Zmocněnec stěžovatelů však ze zdravotních důvodů zmeškal zákonnou třídenní lhůtu k jejímu podání, a když ji hned následující den jménem stěžovatelů spolu s lékařskou zprávou a žádostí o prominutí lhůty podle § 61 odst. 1 trestního řádu zaslal, soud žádosti nevyhověl s odůvodněním, že předmětné ustanovení přiznává právo žádat o navrácení lhůty toliko obviněnému, a zamítl stížnost stěžovatelů pro opožděnost. Stěžovatelé toto rozhodnutí napadli u Ústavního soudu ústavní stížností, s níž spojili návrh na zrušení výše zmíněných ustanovení trestního řádu. Dospěli totiž k závěru, že umožněním žádat o navrácení lhůty jen obviněnému jakožto jedné straně občanskoprávního sporu v adhezním řízení a příliš krátkou (třídenní) lhůtou k podání stížnosti dle ustanovení § 143 odst. 1 trestního řádu je porušeno jejich právo na soudní a jinou ochranu. První senát Ústavního soudu postoupil návrh k rozhodnutí plénu Ústavního soudu.

Ústavní soud konstatoval, že obviněný a poškozený nejsou v trestním řízení subjekty se srovnatelným procesním postavením ve smyslu čl. 3 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, a tedy rozdílnost úpravy jejich procesního postavení v míře, v jaké vyjadřuje rozdílnost právem uznaných zájmů těchto dvou kategorií procesních subjektů ve vztahu k dosažení účelu (resp. účelů) trestního řízení, neporušuje zásadu rovnosti.

V nazírání na základní práva a svobody poškozených v trestním řízení však došlo zejména v posledních letech ke značnému vývoji, a to legislativnímu, judikaturnímu i doktrinálnímu. Procesní postavení poškozeného v trestním řízení není nadále redukovatelné toliko na zpravidla významný pramen důkazu a na subjekt, jemuž má v trestním řízení být usnadněno vyrovnání jeho majetkoprávních nároků vzniklých v přímé souvislosti se spácháním trestného činu vůči pachateli. Poškozený v trestním řízení realizuje, respektive realizovat může, i některá svá základní práva a svobody, představující tzv. „tvrdé jádro“ lidských práv.