V roce 2014 před komunálními volbami stěžovatel sepsal hodnocení volební kampaně všech čtyř politických stran, které kandidovaly v Mnichovicích. Kampaň tří stran stěžovatel zhodnotil negativně, jen u čtvrté ze soutěžících stran žádné vady neshledal. Poté stěžovatel umožnil, aby byl jeho text v upravené podobě s uvedením jeho jména a funkce soudce roznášen v obci jako leták.

Po volbách stěžovatel svým jménem, byť bez uvedení své funkce, uveřejnil článek v místním časopise. Stěžovatel v něm rozebral možné koalice a zdůraznil, která strana je podle něj „absolutním vítězem voleb“. Dále uvedl, že jeden z kandidátů má pro funkci starosty lepší předpoklady s ohledem na své technické vzdělání, a vyjádřil obavy, že nebude-li starostou, městu hrozí katastrofa. Stěžovatel tak svými projevy podle Nejvyššího správního soudu porušil své povinnosti soudce tím, že ohrozil důstojnost soudcovské funkce a tuto funkci zneužil k prosazování soukromých zájmů. Nejvyšší správní soud považoval za dostatečné projednání tohoto kárného provinění a upustil od uložení kárného opatření stěžovateli.

I jednotlivec, který zastává funkci soudce, má právo na svobodu projevu. Při výkonu své svobody projevu je ovšem vázán povinností loajality a zdrženlivosti. Jeho svoboda projevu tudíž podléhá zvláštním omezením. Soudce zejména nesmí svými projevy narušovat důvěru veřejnosti v to, že bude rozhodovat v souladu se základními principy demokratického právního státu, a důvěru v nestrannost a nezávislost soudní moci. Soudce proto musí být zdrženlivý v projevech týkajících se politické soutěže, zejména veřejného hodnocení jednotlivých kandidátů či volebních stran a uskupení nebo tvorby politických koalic.