Rozpuštění Poslanecké sněmovny, ještě nedávno takřka jisté, začalo být opět zpochybňováno. „Drtivá většina poslanců žádné rozpuštění nechce,“ prohlašuje bývalý předseda lidovců. Jde podle něj o čistě lidské motivace - nechtějí přijít o nadstandardní příjem a společenské postavení. „Jakmile skončíte ve sněmovně, o všechny výhody přijdete, přestanou vám chodit pozvánky na výstavy, módní přehlídky, vernisáže,“ vypráví Svoboda, který s lidovci takto zmizel ze sněmovny před čtyřmi lety. Někteří poslanci prý toto snášejí těžko.
U významnějších poslanců podle něj tyto „prestižní“ důvody nejsou tak silné, ale zase se objevují jiné, vážnější. Zejména uchování poslanecké imunity a strach ze stíhání. „Imunita do jisté míry chrání, ale jakmile nejste poslanec, jste v ohrožení,“ vysvětluje exposlanec.
A přidal ještě jeden důvod, skrytý ve výroku, který pochází od Miroslava Kalouska, Svobodova někdejšího stranického rivala. Používal ho prý v době, kdy Jiří Paroubek obcházel své koaliční partnery - včetně lidovců - a hlasoval s komunisty. „Na návrh našich straníků, aby KDU-ČSL odešla z koalice, pan Kalousek tehdy říkal: 'Kóty se drží, úřady se neopouštějí',“ vzpomíná.
Když měl současnou krizi srovnat se situací v roce 2009, prohlásil, že současná je mnohem hlubší a závažnější. „Politika je zdevastovaná, mezi politickými silami panuje šílená animozita, je tu boj na život a na smrt mezi koalicí a opozicí,“ říká. Ještě šílenější prý bylo, když se do sebe podobně ostře pouštěla Nečasova koalice. Něco takového se tu za celých dvacet let nedělo. Proto se prý jedná o hlubokou systémovou krizi, zatímco v roce 2009 šlo víceméně pouze o osobní ambice Jiřího Paroubka.
Velkým problémem podle Svobody bylo i schválení přímé volby prezidenta, kterým politické strany vypustily z láhve džina. „Tušil jsem, že minimálně do druhého kola se dostane někdo, z koho nás bude bolet hlava. Zkrátka politické strany to vůbec nedomyslely,“ říká.
Pak však se smíchem ujistil, že z Miloše Zemana jej hlava rozhodně nebolí. „Máme prezidenta, který je politikem par excellence,“ prohlašuje. A zkušeně využívá prostoru, který mu politici vytvořili tím, že mu umožnili získat přímý mandát od voličů a zároveň si na sebe ušili bič tím, že umožnili snadné rozpuštění sněmovny. „Ohnisko stability se v posledních letech přesunulo na Hrad,“ prohlašuje Svoboda s tím, že poslanci absolutně nedomysleli, co schvalují.
Svou pozici prý navíc prezident posílil sestavením kvalitní Rusnokovy vlády. „Jiří Rusnok je po mém soudu špičkový premiér. S nikým se nehádá, mluví klidně, vyjednává, diskutuje s partnery. Jde o úplně jiný typ komunikace,“ oceňuje bývalý ministr zahraničí.
Ani ostatní členové vlády se prý nedopustili žádné chyby, snad jen s výjimkou událostí kolem Národního divadla. Například na Ministerstvu zahraničních věcí, ke kterému má Svoboda nejblíž, prý pod Janem Kohoutem konečně zavládl klid. Ministr zemědělství Miroslav Toman je zase prvním ministrem po mnoha letech, který resortu skutečně rozumí. „Kdyby vláda dostala důvěru, byla by stále populárnější na veřejnosti,“ odhaduje Svoboda.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
