Má cenu pořádat demonstrace proti vládě?Anketa
Rishi Sunak, premiérčin úhlavní soupeř v boji o post premiérského předsedy, varoval před její fantazijní ekonomikou. Ozývali se i další kritici. Po královnině smrti zavládl v zemi národní smutek. Pozornost médií se upírala na královskou rodinu a Trussová tak dostala mimořádnou příležitost uvést se v očích veřejnosti a zároveň se relativně v poklidu zabydlet v Downing Street.
Krátká cesta do newyorské centrály OSN proběhla poměrně hladce, Trussová smetla ze stolu vyhlídku na obchodní dohodu s USA ještě před tím, než vystoupila z letadla. Nekompromisně se postavila proti ruské invazi na Ukrajinu a po svých zavádějících výrocích o příteli nebo nepříteli navázala kontakty s francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem.
Během 24 hodin po premiérčině návratu do Velké Británie se ukázalo, že Trussová a ministr financí Kwarteng neudělali zrovna nejlepší kroky. U kávy a sušenek dokončovali svůj katastrofální minirozpočet, který fatálně podkopal autoritu ministerské předsedkyně a trvale poškodil pověst konzervativců coby ekonomicky kompetentních poliitků. To vše zaznělo v prvním komentáři Českého rozhlasu, kde se mimo jiné hovoří i o tom, jak se schylovalo k premiérčinu konci.
Po několika dalších bouřlivých dnech se Trussová rozhodla, že jedinou cestou, jak politicky přežít, je odvolat svého ministra financí. Bolestivá tisková konference byla poučným momentem pro všechny poslance, kteří stále ještě pochybovali o tom, zda premiérka na svou práci stačí, hodnotí podle Českého rozhlasu The Guardian.
Český rozhlas pak hovoří o dalších ztrátách Trussové. „Downing Street se snažila ve čtvrtek ráno troskotající loď usměrnit a trvala na tom, že premiérka povede stranu do příštích voleb. Na záchranu už bylo pozdě,“ zmínil Český rozhlas, jak Trussová skončila ve své funkci.
Dalším tématem Českého rozhlasu byla částečná mobilizace v Rusku – a to, jak se promítá do každodenního života v Moskvě. Z reportáže deníku The New York Times se dozvídáme, jak vypadá například páteční odpoledne v holičství v centru ruské metropole. Dříve bývala rušná – a nyní? Mnoho klientů, i polovina holičů, uprchlo z Ruska, aby se vyhnuli povolávacímu rozkazu Vladimira Putina. Řada mužů raději nevychází na ulici ze strachu, že okamžitě dostanou povolávací rozkaz. Když šla Olja minulý pátek do práce, byla prý svědkem toho, jak úřady u každého ze čtyř východů ze stanice metra kontrolují doklady. Její přítel, který v salonu pracoval jako holič, raději ze země utekl,“ popsal Český rozhlas.
Fotogalerie: - Justice před kolapsem
„I když je ve 12milionovém městě mužů stále dost, odchod velkého počtu z nich je na první pohled zřejmý v restauracích, hospodách i na společenských akcích. Odešli zejména příslušníci městské inteligence, kteří si to mohou finančně dovolit a mají cestovní pasy. Až 70 % Rusů ale ani cestovní pas nemá,“ dodává Rozhlas.
Reportáž popisuje osamění řady vdaných žen v Moskvě. „S kamarádkami se scházíme na víno, povídáme si a vzájemně se podporujeme, abychom cítily, že nejsme samy,“ vypráví deníku New York Times Liza. Její manžel dal výpověď v práci a utekl na západ Evropy; 43letá žena zůstala, protože jejich dcera chodí do školy a všichni prarodiče žijí v Rusku.
„Všichni rozumní chlapi jsou pryč,“ přidává 36letá Tatiana, když se svými kamarádkami sleduje hru kulečníku v dámském společenském klubu v ulici Stolešnikov. Ještě před dvěma měsíci bylo místo plné mladých lidí, kteří si užívali léto. Tatiana podle reportáže Českého rozhlasu o odchodu z Ruska neuvažuje. Nemůže pracovat na dálku a svého velkého psa nechce vystavovat cestě letadlem. Jiní Moskvané ale mají v plánu odejít.
„Co má větší cenu? Umění, nebo život? Odpověď na tuto otázku, která by za normálních okolností byla zřejmá, se 14. října značně zkomplikovala, píše americký zpravodajský server Vox. Ten den dvě demonstrantky z klimatické aktivistické skupiny Just Stop Oil polily rajčatovou polévkou obraz Slunečnice Vincenta van Gogha vystavený v londýnské Národní galerii,“ zmiňuje Český rozhlas další téma – a konstatuje, že právě výše zmíněnou otázku položily aktivistky přihlížejícím.
„Incident se rychle dostal na titulní stránky zahraničních novin a nápor publicity vedl k větší pozornosti, než jaké se skupině kdy předtím dostalo. Přesto byla většina ohlasů médií i veřejnosti negativních. Miliony lidí slyšelo o skupině Just Stop Oil poprvé. Pravděpodobně právě ve spojitosti s politím slavného van Goghova díla. Média událost mnohy zkratkovitě tlumočila jako bezohledný pokus o zničení jeho obrazu. Ale Slunečnicím se nic nestalo. Malbu chrání sklo, a tak zůstala nedotčená. Jen málokterý článek v médiích se obtěžoval zmínit konečný cíl celé akce, kterým je zastavit vydávání nových licencí na těžbu ropy ve Velké Británii. Je rozdíl mezi klimatickým protestem, který ničí umění ve jménu záchrany planety, a protestem, který hrozí zničením umění, ale ve skutečnosti k tomu nedojde, píše server Vox. Druhý případ totiž vyvolává nejrůznější otázky – třeba, co by znamenalo, kdybychom o Slunečnice skutečně přišli. Vyvolalo by to nejspíš kolektivní smutek, jednotný pocit ztráty, kterému se naléhavost klimatické krize zatím nedokázala vyrovnat,“ dodává Český rozhlas ve svém komentáři.
„Takový protest umožňuje konfrontovat se s tím, do jaké míry jako společnost kolektivně odmítáme a bagatelizujeme klimatické změny. Závažné zprávy o změně klimatu jsou často chybně interpretovány a chápány, což vede k většímu zmatku a špatnému pochopení skutečných rizik. Média často vykreslují počínání klimatických aktivistů jako zoufalství, psychickou narušenost nebo dokonce posedlost. Tento stereotyp se přenesl i do reality, když koncem dubna na Den Země zemřel na schodech Nejvyššího soudu dlouholetý klimatický aktivista Wynn Bruce, který se v rámci posledního protestu upálil. Média, pokud jeho smrt přímo neignorovala, muže vylíčila jako psychicky labilního,“ dodává v komentáři rozhlas.
„Cílem akce nebylo způsobit chaos, ale aktivovat naši lásku k umění, smysl pro úžas, úctu a respekt. Dřívější umělecké protesty nefungovaly stejným způsobem, protože málokteré umělecké dílo vyvolává okamžitou univerzální emocionální odezvu jako právě Slunečnice. Šok a zděšení, které lidé napříč zeměmi možná pocítili, se podobá reakci, kterou spustila zpráva, že hoří Notre-Dame. Pokud dokážeme truchlit nad vyhlídkou ztráty milovaných kultovních artefaktů, budeme možná i truchlit ve chvíli, kdy se dozvíme, že za poslední půlstoletí se populace živočichů snížily v průměru o dvě třetiny. Což je varovný signál ohrožených ekosystémů. Nebo si konečně uvědomíme, že rok 2025 je absolutně nejzazším termínem, do kterého můžeme pokračovat ve zvyšování globálních energetických emisí. Pokud chceme omezit globální oteplování na dva stupně, uzavírá server Vox,“ a tím končí také Český rozhlas.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vef
FactChecking BETA
Faktická chyba ve zpravodajství? Pomozte nám ji opravit.
