Zhruba desetidenní „prohřešek“ může někomu připadat jako lapsus a zcela mimořádná okolnost, jenže…

Kurdové ostrouhali

Podívejme se nejdříve na historii kebabů a pizzerií v Plzni. Stánkový prodej a následně malé provozovny rychlého občerstvení, otevřené většinou od poledních nebo odpoledních hodin až do pozdního večera a někdy i půlnoci (dříve to bylo i do ranních hodin), zcela ovládli Turci. Z německých jatek, které jsou již v jiných než místních rukou a jež zpracovávají i maso halal způsobem, se vozí speciální naložené maso do většiny provozoven na západ od Prahy, ale i do severních Čech. Tím byli prakticky odrovnáni Kurdové, kteří na přelomu milénia začali s těmito službami, ale pak byli vypuzeni Turky mimo aglomeraci. Sám jsem byl tehdy u toho, jak magistrát z počátku měl zájem pomoci Kurdům se uchytit, ale jak šel čas, byli více a více upozaďováni, jako uprchlíkům jim nebyla dána patřičná pomoc, a tak opouštěli nedávno pronajaté provozovny. To byla doba, kdy tady řada Kurdů byla jako uprchlíci, s celými rodinami.

Ti se pak museli rozloučit s krajskou metropolí a přesouvali se do menších okresních měst, například do Klatov. Ale i tam na ně doléhal turecký byznys – ostatně jestliže jsou v německých jatkách strategičtí partneři (a to minimálně, spíše bych uvedl jako spolumajitele a více). Do různých provozoven se pak také pouštěli lidé z Balkánu, a to nejen z Kosova, ale také třeba z Bulharska anebo z bývalých států SNS, především z Arménie.