Autor uvádí, že Švédsko bylo před 150 lety chudší než dnešní Kongo, průměrná délka dožití byla poloviční a kojenecká úmrtnost třikrát tak vysoká jako v průměrné rozvojové zemi. Pětičlenná rodina obvykle obývala jednopokojový byt s kuchyní, často dokonce takový byt sdílelo více rodin. V roce 1900 tak v domě s 200 jednopokojovými byty průměrně žilo 1 400 lidí.

V letech 1850–1950 se švédský národní důchod zosminásobil a počet obyvatel vzrostl dvojnásobně. Kojenecká úmrtnost klesla z 15 na 2 procenta a průměrná délka dožití stoupla o 28 let. Chudá rozvojová země se proměnila v jedno z nejbohatších míst na světě.

Ačkoliv je tento úspěch často připisován švédským sociálním demokratům, pravdou zůstává, že v roce 1950 byly daně ve Švédsku nižší a veřejný sektor menší než ve zbytku Evropy či v USA. Teprve poté začali švédští politici zasahovat do ekonomiky a přerozdělovat bohatství, které Švédové v předcházejícím období soukromou aktivitou vytvořili. V době největších úspěchů Švédsko uplatňovalo ekonomickou politiku nezasahování – laissez faire.

Anders Chydenius – otec švédského liberalismu

V roce 1763 Švédové vnímali jako obrovský problém masovou emigraci. Finsko-švédský kněz Anders Chydenius se toho roku zúčastnil esejistické soutěže na dané téma. Jeho průlomový příspěvek neobviňoval emigranty, ale švédskou vládu, převládající regulace, vysoké daně a zkorumpovaný systém, který lidem znemožňuje se prosadit a vytvořit si podmínky pro důstojný život. Poukazoval na privilegia, drahé koncese a další překážky znemožňující vstup těžce pracujících lidí na trh a chránící malou, neflexibilní aristokracii.

Nespravedlivě vysoké daně lidem sebraly vše, co dokázali vytvořit, zkorumpované soudnictví znamenalo, že jakýkoli spor byl dopředu ztracený, a přísné regulace tisku jim bránily si na kteroukoliv z těchto nespravedlností stěžovat. Podle Chydenia byli chudí lidé inteligentní a pracovití, jen tak si uměl vysvětlit, že dokázali přežít v tak nepříznivém geografickém i ekonomickém podnebí. Bohužel však museli většinu energie vynakládat k překonávání regulací, vysokého zdanění a korupce. Chydenius proto navrhoval rozsah státu a výši daní dramaticky snížit. Stát měl pouze bránit bezpečnost „našich životů a majetků“. Odmítal dotace i pro odvětví, která oceňoval, např. zemědělství a rybářství. Tvrdil, že na vládu by se mělo vztahovat sedmé přikázání – nepokradeš. Prosazoval i svobodu pohybu a vyznání.