Dne 11. listopadu 1939 byl nacisty v Praze postřelen a následně v nemocnici zemřel studen Jan Opletal, který se postavil s dalšími studenty proti okupaci Československa. Dne 17. listopadu jsme si připomněli další smutné výročí, kdy nacisté provedli útok proti studentům. Následně uzavřeli české vysoké školy a desítky studentů skončilo v koncentračních táborech.

Téhož dne jsme si připomněli 36. výročí, kdy začaly v 17. listopadu 1989 nepokoje a protesty studentů proti tehdejšímu režimu, které přerostly v „sametovou revoluci“, změnu režimu a přinesly demokracii občanům naší vlasti. Datum 11. listopadu je „Den veteránu“, vzpomínka na válečné veterány, vzdání holdu a vzpomínku na ty, kteří položili životy za naši svobodu.

Není to náhoda, že dne 11. listopadu 2025 jsem v Obecním domě v Praze společně s nakladatelem Olympia pokřtila svoji devátou knihu „Kulak, my všichni jsme vinni“. Těch důvodů bylo několik.

Nejen název knihy, ale především příběh odráží významná data naší epochy za posledních sto let. Román je napsán na podkladu skutečných událostí, které ústřední postava Bohuš Kulak prožil za svého života. Jeho život probíhal vedle šesti generací, přežil dvě světové války, nesčetně politických změn. Na sklonku svého života vzpomíná a vypráví. Jsou jeho vzpomínky „trezorovým filmem“, který vám váš mozek pustí těsně před smrtí? Prý se vám promítne váš skutečný život, jaký jste ho prožili. Jaký ten film bude? Barevný, černobílý, komedie, drama, tragédie? Nebo jen šedé nic? Jaký byl „film“, který se promítl na smrtelné posteli Bohušovi? Jaký „film“ bude ten náš poslední?

Obecní dům Praha je ikonická stavba s historií. Slavnostní křest knihy v těchto prostorách má s příběhem spojitost. Život Bohuše ve vzpomínkách začíná v době, kdy se zahájila výstavba této nádherné budovy „jedné z národních skvostů“.