Ale zdání klame: zásadně se změnilo společenské prostředí, v němž žiji. Naprostá většina lidí, kteří se prohlašovali za mé přátele, a jež jsem ze své strany jako takové vnímal, se přestala se mnou bavit, pokud přímo neprojevují osobní nepřátelství. Jsou mezi nimi bývalí chráněnci Spolku Šalamoun nebo Chamurappi a jejich obhájci, kteří kdysi byli vděční za mou přítomnost v soudní síni a za doprovod jejich procesů mými veřejnými komentáři. Stejně se chová většina různých veřejných činitelů, kteří dříve při pracovních jednáních mi dávali najevo respekt. Přimět je k osobnímu jednání je dnes téměř nemožné. Jenže bez osobního projednání bývá dosažení úspěchu ve věcech chráněnců nedosažitelné.

Neblahou shodou okolností se stalo, že v závěrečné etapě života jsem se pustil do řešení případu, který ohavností skutkového děje převyšuje všechny kauzy, jimiž jsem se kdy zabýval: do „kauzy Jesenice“. Čtenáři mých článků, např. seriálu Zločinci pod záštitou státu 1-6, vědí, o co jde. Pro ty nové stručně shrnuji:

Zlínští podnikatelé bratři Lebánkové byli vlákáni do jesenického penzionu U Kohouta, kde se měli setkat s ruským zájemcem o koupi jejich luxusního Lesního hotelu. Ve skutečnosti na ně čekala čtveřice zakuklených ozbrojenců, kteří je svázali a hodili na postele. Ráno se dostavil zadavatel akce Roman Šulyok a vysvětlil jim, že jim umožní bezpečný odjezd, když podepíší před notářem listiny, jež jim předloží „pánové v oblecích“. Samozřejmě podepsali, čímž si způsobili obrovské finanční škody. Na akci se kromě zakuklenců podíleli tři vysokoškolsky vzdělaní právníci a „kamarád Franta“ stejné kvalifikace, který obstaral zakuklence. Krajský soud v Praze odsoudil Romana Šulyoka v r.2016 za toto „kouzlo“ na 7,5 roku odnětí svobody. Notáře a advokáta, který ho doprovázel, použil žalobce Tomáš Milec jako svědky. Roman Šulyok při vyšetřování nevypovídal a krajská kriminálka nedokázala bez jeho pomoci dopadnout ostatní spolupachatele.