Přinášíme překlad rozhovoru redakce Deutche Welle s alžírským spisovatelem Boualemem Sansalem (nar.1949). Jde u nás o méně známého spisovatele ( byl zde v roce 2012  a u nás mu zatím vyšla jedna kniha: „Němcova vesnice aneb Deník bratří Schillerových“  ) ale na západ od nás, díky politické situaci kolem utečenců, se stal hitem podzimu. Začal psát až ve zralém věku a píše o své vlasti, kterou otřásaly teroristické útoky a občanská válka. Veřejnost přitáhly jeho knihy s politickým obsahem. On sám je v Alžírsku persona non grata, přesto zde stále žije. První román vydal v roce 1999 a od té doby sklízí za literaturu mnohá ocenění (v roce 2012 nominován na Nobelovu cenu). Nejnovější jeho kniha nese název „2084: Konec světa“ (2084:Le fin du monde - v německém překladu se jmenuje Alláhovi lidé) a jedná se o analýzu islamismu a to především v Evropě. Knize, který získala cenu Francouzské akademie, vzdal hold Michel Houellebecq, který prohlásil, že jde o opravdovou analýzu islámského totalismu.

DW: Pane Sansale ve své nové knize dáváte hrozivý obrázek islamismu. Jaká je vaše opravdová zkušenost s vůbec prvními islamisty v Alžírsku, kteří se tam objevili v šedesátých letech minulého století?

Boualem Sansal: „Nejsem muslim, ani věřící. Ti lidé, kteří se tam objevili, byli to podivní lidé. Ani nenosili obvyklí plnovous. Oblékali se a chovali se jinak než Alžířané. Organizovali revoluční projevy. To na nich bylo zajímavé. Většina z nich přišla ze Saudské Arábie a Egypta. Mluvili o islámu a svobodě. To se psal rok 1960. Do roku 1980 byli islamisté již všude a začala válka.“

DW: Byli to Alláhovi lidé?

Boualem Sansal: „Již tenkrát jsme je tak nazývali. Jedině blázen tráví celý den v mešitě, po celý den se modlí a vykřikuje: Alláh, Alláh, Alláh…“