„Jsem o tom přesvědčen, přijde mi to naprosto zjevné, i když se o tom pořád vedou diskuse,“ říká profesora Sims z americké Princetonské univerzity v rozhovoru pro HlídacíPes.org a pořad Řečí peněz Českého rozhlasu Plus. Sims Nobelovu cenu získal v roce 2011 společně s Thomasem Sargentem za práci o tom, jak rozhodnutí vlád a centrálních bank ovlivňují makroekonomiku. Rozhovor proběhl na půdě pražského ekonomického institutu CERGE.

• Vaše statistické modely se staly základem pro řadu běžně používaných makro-ekonomických modelů. Jak přesné ale tyto modely jsou, když vezmeme v úvahu například to, že prakticky nikdo nebyl schopen předpovědět finanční krizi?

Jediný způsob, jak zjistit, jak přesné jsou modely a jejich předpovědi, je porovnat je s jinými modely. Dobré statistické modelování musí pracovat s realistickým odhadem nejistot spojených s předpovídáním budoucnosti. Přínos metod, které jsem pomáhal vyvíjet, je právě v tom, že se snaží být maximálně realistické, možná spíše pesimistické, ve vztahu k tomu, jakou míru jistoty nám tyto modely mohou dát. Ale rozhodně platí, že ekonomové mají tendenci podceňovat nejistoty a přehlížet chyby. Což se opakovaně ukazuje u řady šoků a ekonomických krizí. Pokud jdou šoky a krize malé, tak to až tak nevadí. Lidé z praxe to vědí a tak mají sklony chyby opakovaně přehlížet. Jisté je, že nejistota nikdy neklesá k nule. Máme například za to, že velká recese je už za námi, a zdá se že opravdu ano, což ale neznamená, že nás nečekají nové velké šoky.

• Když zmiňujete, že krize je – zdá se – za námi, myslíte tím u vás ve Spojených státech, nebo u nás v Evropě?

Za námi – ve smyslu velkých nepředvídatelných poruch systému. Ne za námi ve smyslu dopadů. Ty vidíme stále v mnoha zemích, včetně USA. Je naopak zklamáním vidět, jak pomalu se ekonomiky z problémů dostávají. Bohužel je to zotavování předvídatelně pomalé. Není to už jedno velké ekonomické překvapení, ale spíše pomalé absorbování malých překvapení…