Eliáš Antonín Dohnal: Internáboženský dialog

Předkládáme vám rozbor kritického pohledu na tzv. internáboženský dialog. Nejenže dnes zablokoval pravdivou misii, ale navíc otevřel dveře antimisii uvnitř církve.

V současné době je jediným a správným řešením toto: internáboženský dialog zrušit a otevřít dveře pravdivé reevangelizaci a misii.

Misie

Nejprve je potřeba si uvědomit, že Pán Ježíš Kristus nás nevybízel k internáboženskému dialogu (IN dialog) s pohany a se světem, ale přikázal nám, abychom zvěstovali evangelium. Pokud jsou křesťané poslušni tohoto příkazu a zvěstují Jeho evangelium bez pochybností a lidských filosofií, Bůh vždy toto svědectví o pravdě a jediné cestě ke spáse doprovází zázraky, znameními a také vyháněním zlých duchů, neboť se přiblížilo Boží království. Proč dnešní teologové a hierarchie tuto zkušenost nemají? Protože evangelium v plnosti nehlásají. Dnešní katoličtí teologové a jimi ovlivněná velká část hierarchie místo hlásání evangelia a pravdivé misie prosazuje IN dialog. My však jsme povinni dělat misii. Při misii jde o život. Misie je spojená s mučednictvím a se svědectvím v síle Ducha svatého, jinak by nebyla misií. Za pohanskými náboženskými systémy je duch lži a smrti. Misii je možno přirovnat k akci záchranářů při nebezpečí na moři. S pasažéry topící se lodi nelze vést dialog. Je třeba jim zprostředkovat záchranu. Tou záchranou je pro každého člověka pouze Ježíš Kristus, nikdo jiný. Kdo odmítne tuto jedinou Bohem danou možnost spásy, zahyne. Proto jsme povinni pohanům hlásat evangelium. Pán Ježíš říká Pavlovi: „Posílám tě k pohanům, abys otevřel jejich oči a oni se obrátili od tmy ke světlu, od moci satanovy k Bohu a vírou ve mě dosáhli odpuštění hříchů“ (Sk 26,18), a byli zachráněni.

Antimisie

Celý systém IN dialogu je založen na lži:

1) Musí se falešně předpokládat, že pohané mají stejně hodnotnou cestu ke spáse – a toto je lež.

2) Nesmí se jim zvěstovat v plnosti a moci evangelium, aby se mohli obrátit a být spaseni – to je zločin.

3) Nesmí se ohlašovat, že Ježíš Kristus je jediným Spasitelem – takový postoj je však zradou Krista a církve.

4) Musí se tvrdit, že pohanské praktiky a buddhistické meditace nás obohacují – to je však velký podvod.

Medvědí služba IN dialogu

Nejenže jsou likvidovány misie, ale navíc sami mniši zprostředkovávají misie buddhismu do samého nitra křesťanství. Zvou buddhistické mnichy do svých klášterů a dělají reklamu, aby se věřící zúčastnili jejich meditací. Mnozí katoličtí řeholníci a hierarchie se tak stávají nejefektivnějšími zprostředkovateli antimisie. Je to jakoby pastýři, místo hledání zbloudilých ovcí, přiváděli do ovčince vlky, kteří pak trhají ubohé ovce v samotném ovčinci. Příkladem jsou xaveriáni v Itálii, kteří zprostředkovávají misie buddhistům. Podobně jednají i někteří benediktini, jezuité, karmelitáni a jiní anti-řeholníci.

Základní otázka

Kdo jsme my a kdo jsou pohané (konkrétně buddhisté)? Pokud jsme se my, jako křesťané, obrátili a přijali v plnosti Ducha Božího, pak jsme Ježíšovými svědky a máme Jeho Ducha. Jakého ducha mají buddhisté? Mají Kristova Ducha? Ne. Buddhisté Božího Ducha ani Boží život nemají. Jsou duchovně mrtví, mají ducha smrti. Dialog s buddhisty můžeme přirovnat ke kontaktu s člověkem zasaženým smrtelnou infekcí.

- Pokud k němu přistupuje liberální křesťan, buddhistovi nepomůže a skrze otevřený IN dialog sám přijme infekci duchovní smrti, kterou pak přenáší na druhé (antimisie).

- Pravdivý misionář, který postaví za základ, střed a vrchol ohlašování spásy Ježíše Krista, Syna Božího, dialog vést nebude, naopak, hlásá Krista v síle Ducha, a duše jsou vytrženy z moci satanovy (srov. Sk 26,18) – jsou zachráněny. Za to se platí utrpením a mnohdy i mučednickou smrtí (viz japonští mučedníci).

Je třeba vidět diametrální rozdíl mezi antimisionářem IN dialogu a Kristovým misionářem. První se touto infekcí nakazí a nákazu vnáší do nitra církve. Druhý duše od smrtelné infekce, a tím i od smrti, zachraňuje.

Musíme kriticky a pravdivě přiznat, že na klíčových místech jsou lidé (patriarcha Bartoloměj, papež František, protoijerej Čaplin), kteří dělají falešnému duchovnu reklamu a vnášejí ho do seminářů a klášterů. Jaký je to paradox: místo toho, aby varovali před nebezpečím pohanství, skrze tzv. IN dialog vsazují smrtelnou ránu samotnému srdci církve.

Ovoce IN dialogu: místo Ježíše Buddha

Západní církev je smrtelně paralyzována duchem historicko-kritické teologie (HKT) a falešnou úctou k pohanství.

Tento duch pohanství vyhnal Ducha svatého z katolické církve. Většina teologů místo toho, aby přijala vtělenou pravdu – Ježíše – přijímá orientální filosofie. Tato apostaze od Krista k Budhovi má dvě etapy.

V první etapě hraje hlavní roli HKT. Duch ateizmu se skrze tuto falešnou formaci v seminářích systematicky vlévá do duší všech kněží, ničí spasitelnou víru a vztah k nadpřirozenu. Systém HKT bere život a působí duchovní vakuum. V druhé etapě se pak už skrze tzv. IN dialog do tohoto vakua přijímá „nové duchovno“. A tak do duchovní prázdnoty přichází nový duch pohanských náboženství, o nichž se nesmí diskutovat, ale musí se nekriticky a s úctou přijímat. Zde se žádný dialog už nepřipouští. Zde je diktát ducha lži a smrti. Tak je v seminářích ničeno budoucí kněžstvo. Je to systém vedoucí k zákeřné a skryté sebevraždě uvnitř církve.

Jaký postoj má k internáboženskému dialogu svatý Bazil? „‚Trochu kvasu prokvasí celé těsto.‘ (1Kor 5,6) Když tak velkou škodu zapříčiňuje společnost lidí, kteří se dopouští hříchu ve věcech mravních, co potom máme říci o těch, kteří jsou prosáknuti falešnými naukami o Bohu?...“ (20. pravidlo) Tento postoj sv. Bazila je totožný s postojem Písma. Boží slovo žádný IN dialog nikde nepřipouští. Ovocem IN dialogu, který v ráji vedla Eva s hadem (drakem), byla ztráta života – smrt (srov. Gen 3,19).

Biblický postoj vůči pohanům

Základní principy vztahu:

1) S kým mluvím? Kdo je ten člověk? Jakého ducha má?

2) Proč s ním mluvím (cíl)?

3) Způsob rozhovoru.

ad 1) Pokud hovořím s buddhistou, musím si uvědomit, že má určitého ducha. Jakého? Lživého. Umí překrucovat. Nejde mu o to, aby poznal pravdu, ale potřebuje mi mou pravdu o spáse zpochybnit. Zdánlivou lidskou moudrostí mě chce zaslepit. Tato tzv. moudrost je však bláznovstvím, protože vůbec nepočítá s křížem Kristovým ani se základními pravdami vyjádřenými v křesťanství. Pokud přijde křesťan do kontaktu s buddhistou, nestačí, aby měl pravověrné učení; musí mít Ducha, musí mít Boží moc.

ad 2) Křesťan musí mít jasný cíl, a ten je jen jeden: v síle Ducha svatého svědčit o Ježíšovi, aby ten, kdo slyší, uvěřil a byl vytržen z moci temnoty. Cíl tedy je, aby duše přijala záchranu – spasení, které je jedině v Ježíšovi. Křesťan musí stručně vyjádřit pravdu o Ježíšovi a ukázat buddhistovi, co má dělat, aby Ježíše přijal a byl spasen.

ad 3) Je třeba vědět, že se jedná o duchovní boj, že za člověkem, který má ducha buddhismu, je duch temnoty. Křesťan se mu nesmí otvírat.

Český apostatický kněz T. Halík, který prosazuje buddhismus, uvádí normy tzv. dialogu, které jsou naprosto zvrácené. Křesťan se prý má zříci pravdy a přijmout to, že má pravdu buddhista. Je to podobné, jako bychom věděli, že v jedné sklenici je jed a v druhé čistá voda. Kdybychom se v rámci dialogu vzdali pravdy a napili se jedu, zemřeme. Postoj nás, křesťanů, kteří jsme vlastníky pravdy a máme zodpovědnost hlásat evangelium a zachraňovat duše, musí být zcela vyhraněný – evangelijní. Je nutné si uvědomovat, že vede-li křesťan rozhovor s buddhistou, vede ho s člověkem, který svůj rozum a svou vůli otevřel duchu lži a je médiem tohoto ducha. Pokud tento duch, jehož je otrokem, není přemožen, pak takového člověka nic nepřesvědčí. Boží moc je tam, kde já žiji s Ježíšem a mám s Jeho slovem i s Ním samotným živou zkušenost.

Dnes IN dialog nahrazuje misii. Misie však má jediný cíl – zvěstovat evangelium těm, kteří Krista nepoznali, aby byli vytrženi z moci ďáblovy, a tak získali věčný život. Misionáři byli ochotni za svědectví o Kristu obětovat i své životy, aby naplnili Kristův příkaz: „Jděte do celého světa a hlásejte evangelium. Kdo uvěří, bude spasen, kdo neuvěří, bude zavržen.“ (Mk 16,15) Zároveň se na nich naplnil i příslib Kristův: „Až na vás sestoupí Duch svatý, budete mými svědky v Jeruzalémě, Judsku, Samaří a až na konec země.“ (Sk 1,8)

Kéž by se konečně pravdivě zhodnotila antievangelijní činnost IN dialogu za poslední čtyři desetiletí a ukázalo se na duchovní zločiny a masový odpad uvnitř církve, který má na svědomí.

Tato antimisie, neboli tzv. IN dialog, má dvojí negativní dopad. Za prvé blokuje a odstraňuje hlásání Kristova evangelia pohanům; a za druhé dělá z křesťanů pohany uvnitř církve. Toto je tvrdá realita, kterou zastánci tzv. IN dialogu vidět nechtějí. V podstatě je internáboženský dialog zradou Krista a zradou církve.

Vchází-li křesťan do kontaktu s buddhistou, musí dobře znát svou identitu, musí být zakořeněn v Krista, musí mít Jeho Ducha i Jeho žízeň po spáse nesmrtelných duší.

My, křesťané, máme Pravdu a Život, dokonce život věčný. My Ho však ztrácíme, vyměňujeme za lživé filosofické a pohanské systémy a dostáváme se tak na cestu do záhuby. Jaké je to šílenství současného odpadlického křesťanství. Církev bychom mohli přirovnat k rodině. Otec rodiny by začal domů zvát různé nemocné lidi, kteří trpí nakažlivými infekčními chorobami. Například pozve někoho, kdo má tyfus, děti se nakazí, ale otec rodiny pozve dalšího s jiným druhem infekce, až děti už téměř nedýchají a pomalu umírají na tyto infekční choroby. Toto je obraz internáboženského dialogu. Nemocným setkání se zdravými dětmi neškodí, ale dětem škodí. Tak i Božím dětem škodí současné duchovní zamoření uvnitř církve. Kdo za to nese zodpovědnost?

Srovnáme-li buddhismus s Kristovým evangeliem, pak evangelium je život a buddhismus smrt.

Srovnávací tabulka:

Křesťanství	Buddhismus
existence Boha
Má osobního Boha, který stvořil svět viditelný i duchovní (anděly…). Boha smí nazývat Otcem a má k Němu osobní vztah.	Neuznává osobního Boha jako Stvořitele (ateizmus). Místo toho uctívá zvířata – dravé šelmy – jako bohy.
existence duše
Křesťanství počítá s duchovní a nesmrtelnou podstatou – duší (duchem)	Buddhismus popírá duchovní podstatu (duši)
Hřích
Pravdivě ukazuje na realitu hříchu, ukazuje na ložisko hříchu v nás, ukazuje na ovoce hříchu – závislost, smrt, peklo.	Neuznává realitu hříchu. Nerozlišuje pravdu a lež, dobro a zlo.
Svědomí
Křesťan se řídí inspirovaným Božím slovem asvědomím. Rozum je pak schopen poznat pravdu.	Buddhista se řídí falešnými filosofiemi a falešným osvícením, tzv. koány, které ubíjí svědomí a rozum, aby nebyl schopen poznat pravdu.
Touha po věčném štěstí
Svatý Augustin tuto touhu vyjadřuje: „Stvořil jsi nás pro sebe, ó Bože, a nepokojné je srdce lidské, dokud nespočine v tobě.“	Slibuje štěstí skrze klamné meditace a tzv. nirvánu. Toto je však klam a ztráta Boha i pravého a věčného štěstí.
Vykoupení
„Bůh dal svého jednorozeného Syna, aby každý, kdo v Něho věří, nezahynul, ale měl život věčný“ (J 3,16)	Vykoupení prý je poznáním, že všechno je jedno. Toto sebevykoupení je nesmysl a lživá cesta končící v pekle.
Láska k člověku
Křesťanství hlásá pravdu a lásku. / Ježíš nás učí lásce k člověku. / Pravdivá láska kříže vede ke spasení. / Symbolem křesťanství a spásy je kříž.	Buddhismus hlásá lež a egoismus. / Budha učí lhostejnosti až cynismu k člověku. / Cynismus koánu a nirvány vede k zavržení. / Symbolem buddhismu a zavržení je drak.

Vezmeme-li konkrétně buddhismus, zjišťujeme, že jeho učení jsou nesmysly a bajky protiřečící zdravému rozumu i normálnímu přirozenému řádu ve světě. Dokonce zde neexistuje ani rozdíl mezi dobrem a zlem, pravdou a lží. Jejich argumenty nemají objektivní racionální podklad, ale jsou odvozeny ze subjektivní zkušenosti s falešným duchovnem.

Křesťanství a evangelium je naopak postaveno na objektivních principech a je ve shodě s lidským rozumem. Pravdivě se dívá na přirozený i duchovní řád, který je ve světě. Správně rozlišuje dobro a zlo a má smysl pro objektivní spravedlnost.

Křesťané byli a jsou povinni konat misie a zachraňovat duše z cesty do zavržení. Toto je vůle Boží, toto je vrchol lásky k Bohu i k bližnímu.

Historicko-kritická teologie a internáboženský dialog je dnes největší zradou Krista a Jeho tajemného těla – církve. Proto je dnes jediným správným řešením toto: zrušit internáboženský dialog a otevřít dveře pravdivé reevangelizaci a misii.

+ Eliáš
Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu

+ Metoděj OSBMr + Timotej OSBMr
Biskupové sekretáři