Erika Magdalena Peprná: Hollywoodská továrna na veřejné mínění opět překvapila

Filmový fenomén Hvězdné války jsou tak trochu záhada. Ne ta pohádková, kterou předstírají, a kterou baví diváky. Rozhodně nejsou tak jednoduché, jak se zdají být. Jejich zatím poslední díl právě luxuje peněženky miliónů lidí po celém světě. Avšak říci, že jen toto je vše, o co jde, by bylo málo. Pod povrchem dokonale marketingově zvládnutého projektu, se zřejmě skrývá něco podstatnějšího.

Celou sérii, která aktuálně pod titulem Síla se probouzí dospěla k číslu sedm, započal před bezmála padesáti lety talentovaný režisér, který měl za sebou dva velmi slušné filmy - antiutopii THX1138 a Americké grafitti. Také byl nejlepším přítelem (tehdy ještě ne tak) slavného Stevena Spielberga. Nevypadalo to ale, že se stane hvězdou první velikosti - dokud se jí nestal. Na rozdíl od Spielberga ho však úspěch umělecky zničil. Jako režisér už nikdy nestál za nic: George Lucas.

Pohádka, která změnila svět

Kdyby ale už nenatočil vůbec nic jiného, nikdo mu neodpáře, že stvořil fenomén: třicetimiliardovou značku, která spolu se “Spielbergovým impériem”, Disneym a spol vládne Hollywoodu. Poslední počin v této řadě je proto nutno pozorně sledovat především z tohoto hlediska. Protože kdo vládne Hollywoodu, vládne nejmocnější propagandistické továrně světa. Hollywood s mocnými tohoto světa nejen spoluvytváří umělou realitu, ale především s dostatečným předstihem na její přijetí jako něčeho přirozeného (protože již "osahaného") připravuje publikum. Jen občas se stane, že se věci kolem nás vyvinou jinak, než je dopředu vytvořila "studia" na kopci v Los Angeles. Je proto otázkou, která varianta platí u nejnovějšího dílu Hvězdných válek. Jedno je ale jisté: Něco se stalo. A asi nejen “v předaleké galaxii”, jak nám říká film.

Hvězdné války byly od počátku koncipovány jako žánrový mix pohádky a westernu s “trendy” kosmickou technologií

“V roce 1977 vytvořil George Lucas Hvězdné války a změnil způsob, kterým jsme byli zvyklí vnímat film.” Úvodní věta téměř dvacet let starého dokumentu o sérii Hvězdných válek vážně nelže. Kosmická “pohádka pro dospělé” překonala tehdejší vnímání sci-fi jako filmového žánru “pro romantiky” a začala novou éru ve filmu - a nejen ve filmu. Star Wars změnily svět, nebo přinejmenším geniálně postihly probíhající změnu. A činí to stále.

Filmovou sérii před téměř padesáti lety odstartoval čtvrtý (!) díl nazvaný Návrat jediho. Postavy a příběhy, které George Lucas vytvořil v Návratu jediho i dalších dvou filmech (z nichž režíroval naštěstí jen ten první), zlidověly: hodná princezna Leia “s účesem jako stereosluchátka”, mladý “princ” Skywalker, který ji chce zachránit, i “pašerák s dobrým srdcem” Han Solo (žalovala sušická sirkárna Lucasfilm?) se stali hrdiny několika diváckých generací. Nemluvě také o klasické komediální dvojici “malý tlustý a chytrý plus dlouhý, hubený a blbý”, tentokrát v plechovém podání robotů R2D2 a C3PO, či “hodném černém nemluvovi”, který má tentokrát srst a jmenuje se Chewbacca.

Geniální obchodník

Hvězdné války byly od počátku koncipovány jako žánrový mix pohádky a westernu s “trendy” kosmickou technologií. Obsahovaly třeskuté souboje a koňskou dávku pohádkové mytologie, v níž probíhal klasický souboj dobra a zla, tak trochu šmrncnutý tehdy rovněž módními východními filosofickými směry a tak trochu odněkud možná křesťanstvím a křížovými výpravami. Hodní “rebelové” bojovali o svobodu a světlo se zlým, temným “Impériem”. Úžasné, inovativně, ač na koleně, provedené triky zajistily Lucasovým společnostem technologický náskok, který dobře využily - v technologické oblasti neměl jeho podnik léta konkurenci.

Geniální obchodní tah tvůrcům zajistil procenta z prodeje figurek a dalšího takzvaného “merchandisingu”. O nic by nešlo - jenže tento koncept se v čase skvěle trefil do rozvoje videoher a počítačových her. Následkem toho se z George Lucase stal jeden z nejbohatších mužů filmového světa.

Skrytá hrozba? Zjevná hrůza

Dlouho to vypadalo, že u toho také zůstane. S rozvojem technologií ke konci století zavětřil ale Lucas příležitost dostat na plátno další část příběhu, který mu údajně od začátku strašil v hlavě. Ukázalo se, že měl pravdu. Sám napsal scénář, sám (poté, co Spielberg, Howard a podobná esa údajně odmítli) usedl na režisérskou stoličku a opět triumfoval: Natočil… patrně nejhorší filmovou scifi všech dob.

To je snad přehnané - ale ne o moc. Epizody I až III, začínající "Skrytou hrozbou", jsou opravdu až amatérsky špatné. Plné toporného “budovatelského” hraní, v něž nepochopitelně zdegenerovala mírně nadnesená pohádkově-westernová póza prvních tří filmů. Mají neskutečně mizerný rytmus a na to, kolik stály a jak dokonalou technologii vzhledem ke své době představovaly, jsou triky hloupé a ploché a místy skutečně špatné, ač monumentální. Digitální vedlejší postava Jar Jar Binks je tak úchylná, že vstoupila do dějin. A příběh - o tom snad raději nemluvit. Třináctiletá česká autorka napsala (o něco málo) lepší. Nebo…ne?

Další geniální marketing

Dost možná totiž šlo o další geniální marketingový tah. Hvězdné války I-III se vezly na vlně filmu nového tisíciletí. Po inspirativních devadesátkách, kdy se ještě točily “staré dobré filmy”, spojení velkých peněz a velkých nápadů, začalo filmů jako takových zvolna ubývat. Stávkovaly odbory. Technologie byly tak levné a dobré, že na nápady vlastně nikdo neměl čas a náladu - až na “filmy s ambicemi”, které ale zase kosila sňět intelektuálního kvaziumělectví.

Kromě toho - a možná hlavně - se změnilo demografické složení publika. “Děti” byly čím dál dříve dospělé (a nad technologiemi žasnoucí dospělí čím dal dětinštější). Rozmazlení osmiletí “teenageři” vládli peněženkami svých rodičů. Na ně byly také evidentně primárně cíleny “nové Star Wars”. Úroveň nebyla potřeba.

Celé Lucasovo dobrodružství skončilo tím, že ve slavném roce 2012 prodal své impérium “dětskému” koncernu, Disneymu. Bylo tedy možné čekat, že zdětinštění a vyprázdnění celé myšlenky bude pokračovat mílovými kroky.

Kupodivu se stal naprostý opak.

Konzervativní zázrak?

O důvodech lze spekulovat. Každopádně je fakt, že Disney s J. J. Abramsem na režisérské židli vyrazil překvapivě konzervativním směrem. Vlastně natočil původní, první díl - s nepatrnou trochou něčeho navíc. Dokonce i triky jsou konzervativně provedené: Abrams a spol. se vrátili ke koncepci modelů, namísto plně počítačově generovaných scén. Dost možná i díky tomu, že se nehrálo pořád před zeleným pozadím, je herecký patos - tolerovatelný (i když samozřejmě roztomilý - ale koneckonců i ve starých Hvězdných válkách to vypadalo, jako když hrají neherci).

Jinak je vše jako přes kopírák: western-pohádka, trochu šmrncnutý nějakým tím dobrodružstvím z Vietnamu (je náhoda, že momentální variace na mladého Harrisona Forda připomíná spíš vietnamského veterána Ramba?). Opět hodní rebelové, a opět zlé Impérium - jen už si neříká Impérium. Říká si “První řád” (First Order). Což je zajímavé jméno. Podzoruhodně podobné sousloví “Nový světový řád”…

Jedna zásadní odlišnost oproti minulosti tu je: tak nějak trochu zmizely “duchovní” pasáže. Ale také ne náhodou. Ocitáme se v prostředí, které už heroické boje za svobodu z prvních filmů vnímá jen jako legendu, která není pravdivá a “hodné rytíře světla”, o nichž jsme si mysleli, že vyhráli, jen jako báchorku. Všichni kromě rebelského “protiproudu”, který zná pravdu, žijí vlastně jen, aby jedli. Jenže hlavní hrdinka má celou věc (patrně geneticky, ačkoli to zatím nevíme jistě) v sobě. Nemůže tedy nezačít pronikat k faktu existence “čehosi většího”, zvaného v realitě Hvězdných válek “Síla”.

Návrat, nebo repríza?

“Síla” je samozřejmě tak trochu slabinou celé série: Právě pro neurčitý “něcismus” je většině (zbývajících západních) křesťanů Star Wars poetika z duše protivná. Je otázka, zda je to dobře. “Něcismus” zde možná panuje, ale každopádně zde máme možnost na plátně vidět po dlouhé době příběh boje pohádkově definovaného dobra s pohádkově definovaným zlem, v němž dobro vyhraje a zlo je potrestáno. A dlouho ztracená postava, která na konci filmu stojí na útesu, připravená (možná, snad), přijmout svůj “plamenný” (laserový) meč a dát se do boje se zlem, je tak trochu, i když ne úplně, kristiánsky stylizovaná.

Je otázkou, zda jde o pohádkovou univerzalitu, nebo naopak o záměrné rozmělnění. V každém případě ale platí, že Hvězdné války zavelely milionům diváků k ústupu do konzervativních pozic.

A “establishment” si toho zdánlivě nějak nevšiml. Když se na tiskové konferenci Bílého domu objevil mluvčí, doprovázený dvěma “stormtroopery”, tedy vojáky zlého “Prvního řádu”, všem Yankee-nadšencům (jako třeba panu Kleslovi z Lidovek) to přišlo jako báječný nápad. Jaksi jim uniklo, že washingtonský “černý prezident” (který kupodivu zatím na rozdíl od slavné postavy z Lucasových filmů nemá na hlavě kbelík) s sebou na tiskovku "omylem" nevzal zástupce dobra, ale právě naopak.

Na co nás tím chce Hollywood připravit? Nejspíš je však na "čtení mezi řádky" ještě příliš brzy. Až další epizody "školení" nám tento překvapivý zvrat možná vysvětlí. Že by šlo o "disidentský" šťouchanec nelze předpokládat. Impérium by velmi rychle a velmi drsně vrátilo úder.

Vyšlo na protiproud.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele