Když první přemíra radosti pominula, začal jsem počítat. Pokud zmíněnou částku neprohýřím po jejím obdržení najednou, například koupí a vypitím tří lahvových piv, které budou mít díky akci nižší cenu, mohu si zvýšením přilepšovat rovnoměrně. Například si mohu každý druhý den koupit skoro celý rohlík nebo housku navíc. Naštěstí pro mě to není tolik, aby mi hrozila obezita. Nebo investovat vše najednou, jak radí leckterá ekonomická poučka, a jednou za měsíc si koupit buď pecen chleba, nebo jeden romadúr či olomoucké tvarůžky. Ale proč hned rozhazovat? Pokud si těch 40,- Kč budu dávat celý rok stranou, mohl by se koupit i nějaký textil v přehrabáku, jak je důvěrně nazýván second hand. Navíc důchodci asi dostanou dalších dvanáct set ještě v únoru. Ony jsou totiž volby, a tak si poslanci uvědomili, že tři miliony voličů nejsou zanedbatelnou skupinou. Do konce roku naštěstí stát naši starost, co s tolika penězi vyřešil. Nikoli snad návratem k moudru poslankyně za TOP 09, že důchodci jsou zvyklí na zacházení z války, a není jim tedy třeba přidávat.  Máme přece jen nyní jinou koalici. Její představitelé a peněžní ústavy nenechali důchodce na holičkách, ve stresu, v dilematu, co si s tolika penězi počnou.

Banky přehodnotily poplatky, úroky z vkladů a další, a tím se aspoň o část z těch 40 Kč postaraly. Ani pojišťovny nezůstaly pozadu. O nějakou tu stovku zvýšily pojistné na auto. Důvodem bylo, že vyplácí stále vyšší náhrady, protože jsou i takoví lidé, kteří třeba předstírají pojistné události, aniž by k nim vůbec došlo. Námitka, že důchodci ve většině nepředstírají nic, a naopak řadu let mají bezeškodný průběh, neobstála. Jak by také mohla, vždyť, kdo by měl zkoumat a dokazovat, zda jde skutečně o pojistnou událost nebo podvod. Stejně tak se zdražují poplatky na STK, kde se kontroly někde a někdy prováděly a jinde a jindy zase ne. Proto je nový předpis o fotografování aut, u kterých se kontrola provádí, aby se dala doložit. To něco stojí a samozřejmě to musí zaplatit opět všichni. Dostáváme se tak ve státě do podivné situace. Stát se přestává starat, kdo co a jakou škodu zavinil, tím i požadovat po viníkovi její náhradu. Je totiž snazší, aby tuto náhradu zaplatili ostatní. Totiž ti, kteří plní řádně své povinnosti, a tak nějaké menší zatížení přece jen ještě snesou.

Nakonec vláda musela též vloni řešit velké dilema, podobně jak v té dětské říkance. Tomu ano, tomu ne, tomu dříve, tomu později. Po dlouhém zvažování a přepočítávání byly nejprve zvýšeny příjmy ústavních činitelů a zaměstnanců státní správy. Někde během roku i dvakrát. Každý jistě chápal, že je to potřeba, vždyť tito lidé se starají o stát, tedy o nás všechny, respektive mají tuto povinnost aspoň v popisu práce. Důvodem je jistě i to, že každou chvíli médii pronikne zprávička, že ten či onen zaměstnanec státní správy, který byl nedávno odvolán z nějaké vysoké funkce se u soudu domohl práva dostat tuto funkci zpět a také i náhrady od státu mu způsobené škody. Podobně někdy získávají nárok na náhradu škody lidé podezřelí původně ze spáchání nějakého trestného činu, když trestní řízení skončí u soudu, nebo oni zmizí někde v cizině.