Míra nezaměstnanosti během roku klesla přibližně o 1,5 procentního bodu na hodnoty nejnižší od finanční krize a tzv. Velké recese roku 2008 a 2009. To vše se odehrálo za neexistující inflace, která opět drtivou většinu analytiků v čele s ČNB překvapila velmi nízkými hodnotami (v prosinci skončí na nule). Makroekonomická překvapení jdou v českém případě na vrub toho, že naše ekonomika je extrémně malá a otevřená. Trefit se v klíčových makro odhadech totiž předpokládá dokonale odhadnout vnější předpoklady, na nichž je vystavěna prognóza. Sebelepší model selhání v nastavení vnějších parametrů (např. ceny ropy) už nevylepší.

Domácí ekonomice se tedy letos dařilo, zaměstnanost rostla jakož dokonce i reálné mzdy. Jak to však bylo s korunovými investicemi? Poněkud složitější, než by se zdálo. Zatímco pražská akciová burza bude dnes bojovat o to, aby po třech letech uzavřela rok v plusu, tak jednoznačně vydělal ten, kdo na začátku tohoto roku nakoupil české vládní dluhopisy s dlouhou splatností. Například vládní dluhopis splatný v roce 2030 získal letos na ceně okolo pěti a půl procenta. Dodejme, že podobné výnosy spolu s kapitálovým zhodnocením mohly přinést i třeba české nemovitosti.