V úterý totiž zástupci ruské a íránské strany podepsali dohodu o prodloužení a rozšíření dosavadní spolupráce v oblasti jaderné energetiky. Ke dvěma blokům elektrárny v Búšéhru by měly přibýt nejméně další dva, ale potenciálně mohou Rusové v Íránu vybudovat celkem šest dalších bloků.
Pro Moskvu je to důležité vítězství ekonomické, politické i morální. V době, kdy jak Rusko, tak i Írán čelí izolaci ze strany západních zemí, podařilo se ruským vyjednavačům vytěžit z této situace velmi mnoho.
Zaprvé se Rusům podařilo ukázat, že si vystačí i bez spolupráce se Západem, i když je to hlavně v rovině symbolické, protože Írán ani Čína Rusku spolupráci se Západem nahradit nemohou. Platí to jistě v podobném smyslu i pro samotný Írán, který rovněž rád ukáže, že kráčí hrdě svou cestou, i když dlouhodobě je pro něj situace neúnosná.
Rusko též úterní dohodou získalo lukrativní zakázku a jeho výrobci dále posilují postavení vedoucí síly v oblasti civilní jaderné energetiky. Nejzajímavější je třetí dopad, totiž skutečnost, že Moskva získá obrovský vliv na Teherán.
Palivo do íránských reaktorů, které navrhnou a postaví Rusové, budou dodávat opět Rusové. To znamená, že Írán bude ještě více než dosud závislý na tom, jestli bude mít se svým partnerem na severu dlouhodobě dobré vztahy. Také vyhořelé palivo bude převáženo k dalšímu zpracování nebo uskladnění do Ruska.
Je to však v jistém ohledu dobrá zpráva pro svět, protože je lepší, když bude toto palivo v Rusku než v Íránu. Ruský triumf v jednání s Íránci si totiž nelze odmyslet od širšího kontextu.
Už příští týden začne poslední kolo rozhovorů skupiny 5+1 s Íránem o osudu jeho jaderného programu, přičemž se jedná hlavně o tu jeho část, která je podle některých názorů zaměřena na vývoj jaderné nálože.
Tyto rozhovory trvaly velmi dlouho a nyní se chýlí ke konci – uzavřeny by měly být za necelé dva týdny. Jejich případný krach by byl považován za velmi nebezpečný, ale zájem na jeho úspěšném ukončení mají zejména sami Íránci, protože je pro ně způsobem, jak se zbavit mezinárodních sankcí, které značně zatěžují jeho ekonomiku.
O tom, jaké jsou šance na úspěšné dokončení těchto rozhovorů, unikají do médií velmi rozporuplné zprávy. Podle zprávy Mezinárodní agentury pro atomovou energii Írán stále nezpřístupnil některé provozy, zejména komplex v Parčínu, o němž se předpokládá, že slouží právě jako jedno z center vojenského vývoje.
Na druhou stranu se kontext v některých ohledech změnil. Vzestup Islámského státu, který se někomu může jevit jako akutnější problém než íránský režim, a nepřiznaná změna politiky Spojených států vůči Asadově Sýrii, kterou Íránci dlouhodobě podporují, zmenšily třecí plochu mezi USA a Íránem. Totéž platí i pro skutečnost, že se značně zhoršily vztahy mezi Obamovou administrativou a současným vedením Izraele.
Obama také po sérii blamáží touží konečně mít nějaký zahraničněpolitický úspěch, a navíc chce dosáhnout dohody před nástupem republikánských kongresmanů, kteří kompromisu s Íránci nakloněni nejsou a žádají úplné zastavení íránského jaderného vývoje.
Íránci se však úplnému zastavení svých jaderných plánů budou bránit, už proto, že se íránské mocenské elitě podařilo veřejnosti vetknout představu, že nukleární ambice jsou otázkou národní hrdosti, a nikoli mocenských záměrů současného režimu.
Paradoxně právě dohoda s Rusy může tak trochu napomoci dohodě Íránu se Západem, protože umožní Teheránu předstírat, že Západu neustoupil a uhájil „jaderná práva íránského lidu“ proti americkému tlaku.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Český rozhlas
