Za jednou z podstatných událostí stojí bývalý britský premiér Tony Blair (Anthony Charles Lynton Blair), jenž si svého času od západních novinářů vysloužil přídomek „válečník“. Ten si po odchodu z premiérského postu v roce 2007 začal budovat síť nadací a konzultačních firem. Díky jim jako di­plomat a právník dosud ještě zastává určitou, ne zcela bezvýznamnou pozici na mezinárodní scéně. Blair také v letech 2007 až 2015 působil ve funkci zvláštního velvyslance či zmocněnce Blízkový­chodního kvartetu, pod kterým se rozumí čtveřice států a organizací, zabýva­jících se vy­jednává­ním míro­vého procesu iz­raelsko-palestinského konfliktu (Spojené státy, Ruská federace, Evropské unie a Organizace Spo­jených národů). Nejenže je tedy s problematikou Blíz­kého vý­chodu dobře obe­známen, ale dosud ji nespustil ze zřetele.

Do dění na Blízkém východě v posledních dnech výrazně promlouvá studie britského thinktanku Centre on Religion & Geopolitics (Centrum pro náboženství a geopolitiku), který patří pod jednu z nadací To­nyho Blaira. Ze zveřejněných závěrů studie britského Centra vyplývá, že v Sýrii v současné době působí nejvíce džihádistických skupin na světě. „Největší hrozbu pro meziná­rodní společenství představují skupiny, které sdílejí ideologii Islámského státu, ale svět je zatím přehlíží“, varuje britská studie, zveřejněná v pondělí 21. prosince 2015. Dále ze studie vyplývá, že jakýkoli pokus mezinárodního společenství či mocností dělit rebely na přijatelné "umírněné" vzbou­řence a nepři­jatelné "extremisty" je chybný. "Západ podstupuje riziko, že udělá strategickou chybu tím, že se zaměří výhradně na Islámský stát“, říká se ve zprávě na serveru BBC, jenž citoval tuto zásadní studii jako jeden z prvních.

Jinak řečeno, syrské rebely nelze dělit na „radikální“ a „umírněné“, jak tomu dosud činila mainstre­amová média. Zpráva britského thinktanku tak de facto potvrzuje oprávněnost širšího boje se syr­skými teroristy, kterou americký prezident Barack Obama dosud vyčítal ruskému vojenskému le­tectvu. Podle amerického politologa Garetha Portera, který se specializuje na Blízký východ, totiž nehodlá Bílý dům přiznat, že jeho politika posílení vlivu Turecka a Saudské Arábie vedla k nárůstu islamismu a vyzbrojování rebelů Obamovými spojenci Saúdskou Arábií a Katarem k rozšíření po­zic Fronty an-Nusrá a dalších teroristických skupin v Sýrii. Přičemž kritika administrativy americ­kého prezidenta Baracka Obamy se poslední dobou v amerických médiích objevuje stále častěji. Řada novinářů a analytiků poukazuje na mnohačetné přešlapy a chyby současné americké admi­nistrativy na Blízkém východě, tedy i ve válkou zmítané Sýrii. A tak není divu, že se někteří novi­náři pozastavovali i nad tím, jak si americký pre­zident Barack Obama po sestřelení ruského stíha­cího bombardéru na syrsko-turecké hranici po­spíšil ve svém prohlášení ujistit tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana o podpoře ze strany USA ve věci práva Turecka „bránit svoji suvere­nitu“. Přitom však zásadní poznatky, které o tomto inci­dentu údajně nashromáždilo americké le­tectvo (USAF) spolu s tajnou službou, Bílý dům nezveřejnil.

Okolnosti incidentu na syrsko-turecké hranici zhodnotil Gustav Gressel z Rady Evropské Unie pro zahraniční vztahy, který na konci listopadu prohlásil, že počátky turecké nevraživosti vůči Rusku bylo možné pozorovat už bě­hem anexe Krymu, kdy Turecko podpořilo krymské Tatary. Gressel je ale přesvědčen o tom, že počínání Turecka v regionu a jeho postoj vůči Islámskému státu budí ne­libost řady zemí NATO, které Turecko obviňují z toho, že nakupuje ropu od Islámského státu a je tranzitní zemí pro džihá­disty mířící do Evropy: “Turecká snaha omezit oba problémy byla poněkud vlažná a skutečnost, že Turecko využívá některé islamistické skupiny v boji proti kurdským bojov­níkům nezvýšilo důvěru Západu vůči Ankaře. Takže Erdogan se netěší plné podpoře Západu a jen proto, že Rusko je pro­tizápadní, nemusí nutně znamenat, že Západ bude podporovat cokoliv, co Turecko v tomto směru udělá,” řekl Gressel.