Útok na redakci vyvolal spoustu protichůdných reakcí. Hlavní média se věnovala spíše budování kultu osobnosti Charlie Hebdo, a policejní složky a francouzská inteligence se věnovala potíraní všech, co nebyli dostatečně Charlie. A v této mediální hysterii se zapomnělo na důležitá fakta, které ukazují naprosté selhání francouzské socialistické vlády a to jak v otázkách bezpečnosti, tak i ve víře, že multikulturalismus a finanční podpora problémových čtvrtí vyřeší problém s radikálním islámem ve Francii. Zaměřme se na podcenění bezpečnostních rizik okolo atentátu.

Pátého ledna tohoto roku vdova po zabitém tělesném strážci, Ingrid Brinsolaro, podala podmět trestního stíhaní pro neúmyslné zabití proti neznámému pachateli. Pří útoku zahynuli dva policisté, Frank Brisolaro a Ahmed Merabet. Její muž byl tělesný strážce redaktora Charb, protože deník byl již delší dobu cílem hrozeb džihadistů. Jaké jsou důvody její žaloby? Několik týdnu před atentátem police odvolala hlídkový vůz, který stál před redakcí, a nahradila jej pouze občasnou hlídkovací patronou. Její muž opakovaně podal stížnost vedení, že pouze ve dvou lidech nejsou schopni zajistit bezpečnost redakce. Navíc Charb byl neustále předmětem různých výhružek ze strany radikálních muslimů. První karikatury proroka Mohameda noviny otiskly v roce 2006. V roce 2011 v budově redakce byl požár. Podcenění těchto hrozeb je první důvod žaloby.