Eurounijní propaganda se začíná té komunistické zdárně vyrovnávat, připomínajíce staré komunistické heslo „dohnat a předehnat“. Zkrátka máme tu opět jistou odosobněnou, nadnárodní továrnu na propagandistické, prorežimní lži znovu, a v plně parádě.

Neomarxistické mozky ze zmijího hnízda

Možná je na místě v zájmu odlehčení strašidelné situace připomenout i nadčasový výrok sira Winstona Churchilla „Věřím jen těm statistikám, které si dám sám zfalšovat“ ale režimní propaganda z kdysi svobodného Západu nabývá dnes stejných, ne-li horších forem nežli kdysi ta komunistická. Nikoliv ta pouze údajná „veřejnost“( za komunistů to byl obvykle „všechen lid“), která vždy plně podporuje každou slaboduchou hloupost a každý sociálně-inženýrský projekt (nejen momentálně) narušených neomarxistických mozků v pověstném zmijím hnízdě, nazývaném obecně „Brusel“ - ale ta reálná, tvořená těmi skutečnými lidmi - uráženými propagandou jako „extremisté, ultrapravičáci, náckové“ nebo třebas „Čecháčci“, s nevěřícným úžasem sleduje, jakou další zhůvěřilost nám onen „Brusel“ skrze „naše“ politické loutky zreguluje, přikáže či zakáže, proti čemu či naopak pro co budeme v dalším období, dekádě, v dalším roce či desetiletí „dobrovolně“ donuceni „bojovat“.

Asi nejfrekventovanějším eurounijním hitem současnosti je tzv. uprchlická krize. Její tzv. řešení bezhlavým přijímáním jakéhokoliv množství jakýchkoliv tzv. uprchlíků, zcela bez ohledu na to že jsou známy všechny problémy a závažná rizika, jež tato politika dokořán otevřených dveří přináší nevzbuzuje už pouze úžas, ale skutečné zhrození opravdu širokých a různorodých vrstev zatím ještě naší, evropské společnosti. Znovu a znovu jsem režimními propagandisty ujišťováni neúnavně opakovanými mantrami o „chudácích“ „uprchlících“, kterým jednak MUSÍME pomáhat a které jednak tak moc, hrozně moc POTŘEBUJEME, neb, toť všemoudrý bruselský sekretariát ví, vymíráme a „chudáci“ „uprchlíci“ nás zachrání tím, jak budou pracovat na naše důchody. Punktum.

Svoboda projevu se již nenosí

Je-li smutně proslulý „Brusel“ v něčem originální, pak jenom v tom, že na rozdíl od „strany a vlády“ komunistického Československa nepotřebuje žádný vrchnostenský cenzurní úřad. Rok po roce byla svoboda projevu na námi kdysi tolik obdivovaném Západě zprvu nenápadně plíživě, pak však stále rychleji a masivněji oklešťována, až autocenzura v duchu rádoby moderní a pokrokové PC/MC (politicky korektní/multikulturní) neomarxistické ideologie nabyla obludné podoby dobrovolného a přímo radostného a šťastného lhaní prakticky všech mediálních prostitutů a prostitutek. Svoboda projevu nakonec kdesi smutně a bídně uhynula na úbytě. V továrnu na lži se změnily prakticky všechny kdysi staroslavné evropské univerzity, všechny kdysi skutečně vědecké ústavy - o nadnárodních tiskových agenturách ani nemluvě. Černé se stává bílým, dobro je zlem a zlo dobrem, primitivnost vyspělostí, barbarství pokrokem a kýženou metou.

Do Evropy se valí milióny podivných, problematických až nebezpečných existencí z Afriky i Asie, v drtivé většině muslimské „víry“, která je a vždy byla především násilnickou a bytostně nenávistnou válečnickou a otrokářskou ideologií. Není divu, jsou přece zváni a vítáni. Námi? Nás se nikdo na názor neptá. „Brusel“ ať činí co činí, tak dobře činí, vše ví nejlépe a on nám ty zářné zítřky , hrom do police, vybuduje ať se děje co se děje! Co na tom, že jde v drtivé většině o silné mladé muže, často vybavené moderními i-fony, popřípadě kameny, lahvemi a řetězy, útočící na chatrné hraniční zátarasy ve východní Evropě či po proniknutí do vysněného Německa či Švédska „protestující“ trvalými násilnickými orgiemi nad svým „útlakem“ – nedostatečným přidělováním území, domů a hlavně peněz. Bruselský aparátčík „ví“ že k nám „přicházejí“ samé ženy s dětmi, staří, chudí a nemocní, zkrátka chudáci!