Ale v roce 2003 se skupina vesměs vysoko postavených politiků v čele s předsedou Stanislavem Grossem rozhodla obávaného Zemana postavit do autu. A zároveň vlastně, třebaže trochu mimoděk, uchystala dvě funkční období pro Václava Klause.

Zeman se ovšem skrze své věrné zdroje dostal k jmennému seznamu zrádců (byť šlo o volbu tajnou) a tvrdilo se, že jim to postupně spočítá. Třebaže k tomu právě neměl žádný viditelný nástroj. Dva z nich jsou stále v nejužší špici ČSSD – šéf strany Sobotka a místopředseda Zaorálek. Těžko odhadovat, co jim při inauguračním Zemanově projevu letělo myslí, když čerstvý prezident hovořil o tom, že zná tíhu porážky a ví o obtížnosti odolat pokušení, když se dostaví vítězství. Třebaže to zaznělo v souvislosti s letošní volbou hlavy státu.

Chtějme ale věřit Zemanovi, který slíbil snahu být prezidentem všech občanů. A zapomeňme, že totéž deklaroval i jeho předchůdce a nakonec se mu moc nepovedlo.