Ale v roce 2003 se skupina vesměs vysoko postavených politiků v čele s předsedou Stanislavem Grossem rozhodla obávaného Zemana postavit do autu. A zároveň vlastně, třebaže trochu mimoděk, uchystala dvě funkční období pro Václava Klause.
Zeman se ovšem skrze své věrné zdroje dostal k jmennému seznamu zrádců (byť šlo o volbu tajnou) a tvrdilo se, že jim to postupně spočítá. Třebaže k tomu právě neměl žádný viditelný nástroj. Dva z nich jsou stále v nejužší špici ČSSD – šéf strany Sobotka a místopředseda Zaorálek. Těžko odhadovat, co jim při inauguračním Zemanově projevu letělo myslí, když čerstvý prezident hovořil o tom, že zná tíhu porážky a ví o obtížnosti odolat pokušení, když se dostaví vítězství. Třebaže to zaznělo v souvislosti s letošní volbou hlavy státu.
Chtějme ale věřit Zemanovi, který slíbil snahu být prezidentem všech občanů. A zapomeňme, že totéž deklaroval i jeho předchůdce a nakonec se mu moc nepovedlo.
A nutno poznamenat, že Zeman opět předvedl své řečnické nadání ve vysokém lesku: hovořil z hlavy, bez sebemenšího zaváhání a hledání správných slov, obratů a s logickým řetězením myšlenek. V tomto ohledu na tuzemské politické scéně konkurenci nemá a je to působivé.
S většinou pasáží projevu také nebylo proč nesouhlasit. I když bylo poněkud zarážející, že mezi své priority zařadil boj s médii, snad ovšem také pod dojmem kritiky mezi prvým a druhým kolem volby, kdy včlenil do klání s Karlem Schwarzebergem otázky mírně řečeno podpásové.
Ostatně není jasné, jak by chtěl prezident proti žurnalistům a komentátorům účinně bojovat. Máme třiadvacet let svobodu slova a Pražský hrad nemůže například soukromá média trestat omezením příjmů z inzerce. I když mezi jeho podporovateli jsou také někteří vlivní podnikatelé.
Co naopak ve výčtu prezidentových cílů scházelo, byla zahraniční politika státu a role České republiky v Evropské unii. Vláda by tak mohla podlehnout dojmu, že Zeman nechá mezinárodní agendu na ní. Ale představa, že se osobnost tak vyhraněných názorů udrží zpátky a nebude se k lecčemu zahraničně-politickému vyjadřovat, je poněkud utopická. Ale zatím ani není jasné, kdo by mu měl v zahraniční politice radit, v příslušném odboru prezidentské kanceláře zůstávají lidé, kteří přišli za Václava Klause. K personálním změnám ale jistě dojde a pak bude o něco jasněji.
Zatím jen víme, že Zeman nechá slavnostně a za přítomnosti předsedy Evropské komise vyvěsit na své sídlo unijní vlajku, již předchůdce tak důsledně ignoroval. To může být posun sice jen doslova optický, ale přece jen se zdá, že ve válce s Bruselem pokračovat Miloš Zeman nemíní.
A třeba konstatovat: nástup do funkce zvládl s bravurou. A vzbuzuje i opatrné naděje, že bychom se mohli z určité izolace, kterou praktikovala i Klausem pořád jakoby uhranutá ODS, přece jen vymanit a spíš vést s Unií smysluplný dialog, než jí stále sypat písek do soukolí.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu 6 Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
