V červnu 2006 prosadila nezisková organizace Small Arms Survey, podporovaná švýcarskou a britskou vládou a OSN, tzv.Ženevskou deklaraci o ozbrojeném násilí a vývoji, chytře těžící z tzv. „Rozvojových cílů OSN“ a podepsanou „více jak devadesáti státy světa“. V této deklaraci – a zejména v její důvodové zprávě – je neustále znova podsouváno, že za všechno zlo na světě mohou zbraně. „Násilí se zbraněmi“ zamezuje rozvoji společností a ekonomik; násilí se zbraněmi je takové politicky nekorektní, protože nejvíce ubližuje obyvatelům Afriky a Blízkého východu; násilí se zbraněmi přidělává práci politikům a maří humanitární pomoc; násilí se zbraněmi způsobuje znásilňování žen; a násilí se zbraněmi způsobuje, že různé státy neplní „Rozvojová Kritéria Tisíciletí“, předepsaná OSN v rámci zlepšování světa:

»Zprostředkovaná zkušenost je jasná: násilí se zbraněmi narušuje trhy; způsobuje uprchlictví; ničí školy, nemocnice a silnice; a zanechává trvalé následky na rodinách, komunitách a společnosti. Násilnou smrtí každý rok zemře více jak 500,000 lidí, většina z nich v rozvojovém světě, a většina z nich je obětí ručních zbraní. A vysoká míra násilí se zbraněmi podvrací efektivitu humanitární pomoci.«

A tak násilí se zbraněmi přímo způsobuje porušování lidských práv, z čehož samozřejmě plyne, že se něco musí dělat… Nu ano, se zbraněmi. Ale pozor! Tím se samozřejmě myslí jen střelné zbraně. Že byl během Rwandské genocidy milion lidí rozsekán na kusy mačetami a že když hutuové systematicky a masově znásilňovali tutsijské ženy i za pomocí „komand AIDS“, žádné střelné zbraně k tomu nepotřebovali, protože jim stačily holé ruce fyzické přesily, to je něco, na co prostě nesmíme myslet (OSN dokonce tvrdí, že když je někdo rozsekán mačetami, stejně za to mohou střelné zbraně, protože „díky těm byly oběti shromážděny k rozsekání“ – že je to demagogie a lež asi chápe každý, kdo viděl záběry z Rwandy.)

Small Arms Survey, ošklivé dítě britských protizbraňových aktivistů a švýcarských „rozvojových akademiků“, každopádně potřebuje vykazovat činnost, hledat náhradní viníky násilí a realizovat se ve své osobní, emocionální nenávisti ke střelným zbraním. Každý totiž ví, že násilí zákazy vymýtit nejde. A tak tito aktivisté ve slovním spojení násilí se zbraněmi odignorovali slovo „násilí“ a k „řešení“ jim zbyly jen ty zbraně. Myšleno střelné zbraně.

Které je potřeba zakázat! Všechny civilisty odzbrojit! I když se brání Islámskému Státu, nemají co mít zbraně, protože by jimi mohli někomu ublížit – ať jim klidně uřežou hlavy, hlavně když se nebude střílet! Ale o této snaze SAS bude až dále. Teď musíme přeskočit pár let a podívat se, jak se Small Arms Survey dostala do koalice s Evropskou komisí.