Úřadující prezident nachází oporu na prvním místě v obcích či malých městech, se zvláštním přihlédnutím k pohraničí. Pro jeho konkurenta Drahoše zase hodlají hlasovat velká sídla, ale obecněji lidé, kteří mají pocit, že změna bude solí země. Jednak jim vadí jistá jadrnost nejvyššího ústavního činitele, druhak mívají chuť ukončit patnáctiletou éru z jejich pohledu pochybného prezidentování dvou blízkých přátel. Ostatně ani nyní není obtížné poznat, koho preferuje Václav Klaus, jehož žena Livia se díky Zemanovi stala velvyslankyní v Bratislavě.
Nejeden z voličů, kteří míní vhodit hlas do urny konkurenčnímu uchazeči a definitivně tím učinit z prvního občana politickou mrtvolu, má strach z jeho vidění světa. Včetně geopolitických tendencí úžeji spolupracovat s Ruskou federací nebo Čínou. Leč varovné výkřiky o tom, že hlava státu otáčí krkem republiky na východ, nemají hlavu a patu. Zahraniční vztahy tvoří v první řadě vláda, nadto stávající prezident mnohdy reálně nečiní jinak než jeho západnější kolegové. Jen se to u nás jaksi „nesluší" říkat.
O dost problematičtější je Zemanovo krajně pragmatické spojení s Andrejem Babišem. Magnáta vydali k trestnímu stíhání kvůli vysoce pravděpodobnému dotačnímu podvodu, jenže to zatím nemá moc obsah a dopad. Nikde není psáno, že by mu stávající „hradní pán" nemohl za podporu udělit prezidentskou milost. Jako to svého času v masovém měřítku učinil jeho předchůdce v úřadu, jenž se tak nejspíš odvděčil někdejším skrytým sponzorům Občanské demokratické strany (ODS), popř. jiným plátcům „odpustků".
Nemusí se ani nutně kráčet po cestách právního skandálu, jaké známe rovněž z jiných středoevropských států. Bohatě stačí, když Zeman nasadí patřičné páky na pomoc Babišově tahu na bránu Strakovky, kam by spolu s ním vcházel „firemní podřízený", ministr spravedlnosti... (Velkokapitalista se patrně nemýlí, když říká, že v ČR lze obvinění objednat. Logicky by to pak mělo jít i naopak.)
To všecko – mnohem víc – je v banku vysoké hry, jíž se říká druhé kolo všelidových voleb. Důsledky skrutinia se dotknou lecčehos, včetně stranického života. Určitě české levice, co v říjnovém klání utrpěla obrovské ztráty. Mimořádný sjezd ČSSD není jistě náhodou určen na únor. Stejně není náhodný do očí bijící fakt, že vnitřní opozice, „táborité" tuší příležitost k odvetě, takže z hotelu Palcát halasně podpořili Miloše Zemana. Sice své bývalé partaji pod neschopným B. Sobotkou škodil, kde mohl, ovšem teď coby mistr světa v pokrytectví roní předvolební krokodýlí slzy.
Bojuje o každý hlas, protože na konci týdne se, bez ohledu na vítěze, rozhodne pravděpodobně těsně. Co je doma, to se počítá, pánové. Prezident Česka samozřejmě primárně spoléhá na své tradiční příznivce, jež mobilizuje, seč může, neboť ví, že v prvním kole tito hlavně starší lidé zůstávali začasté doma. Vedle toho si uvědomuje nezbytnost získání maxima nerozhodnutých. Je starý praktik. Na rozdíl od mnoha tendenčně píšících novinářů mu neuniklo, že pouhé sečtení hlasů poražených kandidátů, kteří obratem vyslovili podporu Drahošovi, nestačí. Udržuje si proto strategickou iniciativu a nesmírně doufá v účin svého proslaveného rétorického umu, který vcelku dokonale chybí jeho soupeři.
Šance obou bojovníků, obhájce i dobyvatele Hradu, jsou údajně vyrovnané. Za několik málo dní budeme moudřejší. Dotyčný střet je však v každém případě z nemalé části střetem směšným. Proti Zemanovi, jenž disponuje kromobyčejným politicko-strategickým talentem či netajenou neúctou k západní politické kultuře, nevystoupila bohužel jediná politická osobnost. Namísto vyzyvatelů před kamerami veřejnoprávní televize defilovala hrstka postav s cílem nastolit „průzkum bojem": bezplatnou kampaň nebo propagaci bezvýznamných mimoparlamentních stran (Realisté, ODA).
Stalo se zřejmým, že česká politická oligarchie není schopna vyprodukovat nikoho jiného, nežli je náhodný ANTIzeman. Figura takříkajíc loutkoherecká, nota bene s výzorem havlovsko-masarykovského kýče. Mluví se o boji proti prvnímu občanu, jenž občany rozděluje, nicméně prohlašovat nezkušeného uchazeče za nejlepší volbu pouze a jenom proto, že není Zemanem, nepředstavuje pokrok. Znovu jde o prohlubování příkopů, nálepkování, štěpení veřejnosti. Na údajně hloupé a chytré, vzdělané a nevzdělané, mladé a staré, na centra proti venkovu, na „rusofily a západniky". Nic pěkného a nic důstojného. Pravý boj o Hrad.
Komentář vychází z textu pro slovenský deník Sme
Pavel Kopecký
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
