Přitom více jak 70 % účastníků dotazování v rámci průzkumu IPSOS Instant Research pro Exekutorskou komoru uvedlo, že nesouhlasí s tím, aby vymáhání veřejnoprávních dluhů bylo placeno z daní.
Kolik ještě snese zodpovědný volič?
Již dlouhodobě schvalují obě komory Parlamentu za aktivního až útočného přístupu neziskových organizací novely zákonů, které jsou výrazně prodlužnické a ohrožují tak vyvážený vztah mezi dlužníky a věřiteli. V období covidové pandemie a energetické krize byly tyto kroky pochopitelné a plně akceptovatelné, ale po odeznění těchto extrémních situací mělo dojít k narovnání vztahu. Zákonodárci však i nadále podléhají tlakům na vychýlení norem ve prospěch dlužníků. Předpokládané pozitivní dopady ve zvyšování počtu osob v oddlužení však stále nikde nevidíme, stejně tak se vůbec nenaplnila očekávání zákonodárců u akcí označovaných jako milostivá léta.
Tento přístup však výrazně zatěžuje všechny, kteří si své závazky plní. A pokud dojde k přijetí celního balíčku, budou zodpovědní daňoví poplatníci hradit náklady celní správy na vymáhání pohledávek veřejné správy namísto dlužníků, kteří svým nezodpovědným přístupem vymáhání zavinili. Ze státního rozpočtu bude totiž nutné uhradit přibližně 0,5 miliardy korun jako náklady celní správy spojené s touto agendou.
Vícekolejnost vymáhání pohledávek a vyhodnocení efektivity
V Senátu je před projednáním vládní návrh zákona, kterým se mění některé zákony v oblasti správy daní a působnosti Celní správy ČR. Novela sice přináší na první pohled nepatrnou změnu, která však z právně-společenského hlediska bude mít zcela zásadní dopad do oblasti vymáhání pohledávek správních orgánů, orgánů územních samosprávných celků a dalších orgánů veřejné moci. Správu a vymáhání těchto pohledávek by měla převzít právě Celní správa ČR.
V loňském roce převedl stát pravomoc vymáhat tzv. justiční pohledávky výhradně na Celní správu ČR. Více než roční zkušenost s tímto přístupem tak vytvářela prostor pro zpracování hodnocení očekávaných dopadů navrhovaných právních předpisů (RIA), podklad ověřující funkčnost navržené úpravy v reálném životě. Vláda však při zpracování návrhu celního balíčku ke zhodnocení dopadů při vymáhání celní správou z neznámých důvodů nepřistoupila.
Při hodnocení dopadů jste tedy nuceni pracovat s veřejně dostupnými informacemi či podklady získanými na základě zákona o svobodném přístupu k informacím tak, abychom byli schopni vypočítat náklady spojené s vymáháním pohledávek Celní správou ČR či kvantifikovat efektivitu vymáhání.
Úspěšnost 3 %, nebo 30 %?
Z dat poskytnutých GŘ cel vyplývá, že úspěšnost celní správy při vymáhání justičních pohledávek za rok 2024 činila pouhých 3,19 %. Pokud bychom do hodnocení zahrnuli i případy, kdy k jejich úhradě došlo dobrovolným plněním dlužníka a nikoli pouze vymáháním, vidíme nepatrný nárůst úspěšnosti vymáhání. Dosahuje tak 5,6 %.
Dokud si soudy spravovaly své pohledávky samy, byla jejich úspěšnost okolo 15 %, tedy třikrát vyšší, jak uvádí HN ve svém článku zveřejněném v lednu 2025.
Zároveň lze z dat Českého statistického úřadu zjistit, že úspěšnost vymáhání soudními exekutory dosahuje dokonce až 30% hranice. Nelze tedy jinak než konstatovat, že stát se vzdává nejefektivnějšího způsobu vymáhání pohledávek ve prospěch těch méně úspěšných.
Vymáhání „od stolu“, nebo aktivní přístup?
Další rovinu hodnocení efektivnosti vymáhání pohledávek můžeme spatřovat i ve využívání jednotlivých způsobů provádění exekuce. Z dat poskytnutých Celní správou ČR vyplývá, že aktivně využívá pouze ty nejjednodušší způsoby provedení exekuce, jako je postižení účtu u peněžního ústavu, srážka ze mzdy a přikázání jiné peněžité pohledávky. Složitější způsoby provedení exekuce jako je prodej movitých věcí či prodej nemovitých věcí celníci provádí minimálně. Prodej nemovitých věcí nařídili celníci v loňském roce pouze v 8 případech, zatímco podle Portálu dražeb soudní exekutoři využili tento nástroj za první čtyři měsíce letošního roku ve více než 650 případech.
Celní správa vede exekuci pouze na majetek, který byl prokazatelně zjištěn, zatímco exekutoři sami aktivně zjišťují majetek dlužníka, vyžadují součinnost řady subjektů, provádí místní šetření, ověřují si existenci potenciálně ukrytého postižitelného majetku povinného. Nelze tedy jinak, než shledat postup celní správy i z tohoto pohledu neefektivním.
Kolik stojí vymáhání?
Vedle hodnocení efektivity vymáhání je nutné se soustředit i na to, kdo nese náklady na vymáhání pohledávek. Zatímco v exekučním řízení vedeném soudními exekutory to je výhradně dlužník, což je i plně spravedlivé, v případě Celní správy ČR nese náklady vymáhání stát. A stát to není nikdo jiný než daňoví poplatníci.
Vymáhá-li celní správa jakoukoli pohledávku, je to vždy na náklady všech daňových poplatníků. A v případě přijetí novely se musí Celní správa ČR vypořádat s enormním nárůstem agendy. Bude muset přijmout nové zaměstnance, vzrostou jí výrazně náklady na platy zaměstnanců, na jejich vzdělávání, technické vybavení a IT licence, náklady na kancelářský provoz, údržbu budov, autoparku apod. Celkovou částku je tak možné odhadovat na 500 milionů korun ročně.
Zodpovědný přístup v zájmu všech daňových poplatníků
Senát a jeho členové jsou v současné době jedinou instancí, která se může zabývat dopady navrhované novely a ochránit tak zodpovědné občany, zodpovědné voliče před dalším zatížením na úkor nezodpovědných. I když jsme si vědomi, že balíček je slepenec dalších úprav zákonů, je nutné novelu odmítnout a uchránit tak státní rozpočet od dalších zbytečných nákladů a voliče od nepřímého zatěžování platbami za vymáhání pohledávek těch, kteří nedokáží dostát svým závazkům.
Jan Mlynarčík, prezident Exekutorské komory
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
