Dne 27. ledna 1945 vojska maršála Koněva na cestě do Berlína osvobodila německý koncentrační a vyhlazovací tábor Auschwitz - Birkenau (Osvětim - Březinka), největší německou továrnu na smrt. Auschwitz, to byla „výkladní skříň“ nacistického „konečného řešení židovské otázky “. Tedy smrt prací, nebo plynem. Obdobný krutý osud čekal i národy slovanské.

S koncentračním táborem Auschwitz je spojena také největší hromadná poprava československých občanů spáchaná v době šestileté německé okupace. 8. března 1944 zde bylo usmrceno v plynových komorách 3700 našich občanů z tzv. rodinného tábora. Auschwizt (Osvětim) nebyl zdaleka jediným, byl ale tím největším. Nelze zapomenout ani na osud lidických žen a děti, které byly zavlečeny do těchto táborů smrti, 82 lidických dětí bylo zavražděno plynem v Chelmu. Za hitlerovským Německem zůstalo mnoho milionů mrtvých, zmrzačených, ale zničená města, vypálené vesnice. Neodpustitelná vina, kterou ponese německý národ navěky.

Kdo z nastupující generace to dnes ví? Kolik řádek v učebnicích dějepisu, je věnováno této kapitole dějin II. světové války. Chudák student, co všechno slyší a vidí, jak se v tom má pak vyznat? Nenarodí se opět v nějaké zmatené hlavě nové tažení na Východ? Těch příkladů v poslední době je až příliš mnoho.