Z postojů Halíka a Sokola k migrační krizi jsem šokován

Pro ty z nás, kteří přečetli některé z Halíkových knih nebo knih profesora Sokola, kde projevili rozhled, vnímavost a svěžího ducha (i když ne se vším musel člověk souhlasit), je jejich postoj k migraci velkým šokem.

Oba jedince spojuje kandidatura na prezidenta republiky, u jednoho z nich neúspěšná v minulosti, u druhého z nich (profesora Halíka) potenciálně možná v budoucnosti (hlavně v roce 2014 hojně opakované téma).

Zatímco profesor Halík se „zviditelnil“ veřejně prezentovaným odporem proti přijímáníjen křesťanských uprchlíků již v létě 2015 a následně v září svým desaterem argumentů obhajující islám, pan profesor Sokol zase svým vánočním rozhovorem na Idnes, kde značně agresivním způsobem zaútočil na odpůrce muslimských migrantů argumentem o „volských kůžích“ označující odpůrce migrace „za lidi, kteří si jsou nejistí a proto se cítí pořád ohrožení, všeho a všech se bojí.“ Naprosto úžasné prokreslení a psychologická analýza odpůrců migrace, z pana profesora nám vyrůstá  nový Freud z české kotliny. “A má pravdu, já se například bojím i své tchyně!“

Proč oba pánové přehlížejí jasná bezpečnostní rizika?

Nejen že oba intelektuálové arogantním způsobem přehlíží jasná bezpečnostní rizika plynoucí z přijímání muslimské populace, ale záměrně demagogicky směšují imigraci bezbranných lidí z Ukrajiny či některých asijských nemuslimských zemí s  invazí jedinců z převážně muslimských zemí Blízkého východu se značně odlišnou kulturou a chápáním hodnot.

Oba dva sice hovoří o toleranci, solidaritě a pomoci, ale běda tomu, kdo nechce vzít pomyslné mávátko a jít s nadšením a úsměvem na rtech vítat migranty jako na 1.máje za socialismu. Okamžitě je označen za omezeného netolerantního xenofoba, který správně nechápe to obohacující multikulturní soužití s muslimskou populací, které po celé Evropě vytváří jen obrovské neřešitelné problémy spojené s násilím a vznikem paralelních společenských struktur.