Madája bývala ještě za vlády Háfize Asada proslulou pašeráckou baštou – Syřané si do této vesničky u libanonských hranic polooficiálně jezdili pro japonskou elektroniku, americké cigarety a další zboží, které v kvazisocialistické Sýrii nebylo k mání.

V uplynulých dnech se Madája „zviditelnila“ znovu, tentokrát jako dějiště zoufalé lidské tragédie – západní mainstream totiž obvinil Asadův režim, že blokádou vesnice uvrhl její obyvatele do hladomoru. A jak příběh nabíral na drastičnosti, přibývalo i hladomorem sužovaných obětí: nejprve měla Madája 10 tisíc obyvatel, pak dvacet, pak třicet i čtyřicet…

A s dramatičností se začaly objevovat první „podivnosti“. Mezinárodní výbor Červeného kříže konstatoval, že zprávy západních médií „nemůže potvrdit“, americký Vice News pak vcelku brzy zjistil, že snímky vyhladovělých lidí, kteří ze všeho nejvíc připomínají oběti z nacistických koncentráků, nejsou pravé, a s lehkou omluvou je stáhl ze svého webu, načež libanonský Daily Star jednu z „hladovějících“ ikon letících sociálními sítěmi, objevil sytou a zdravou na jihu Libanonu. Jmenuje se Marianna Mázihová, je jí sedm a přes Twitter vzkázala světu, že s Madájou nemá nic společného.

Užití falešných snímků samozřejmě nijak nesnižuje utrpení obyvatel Madáji, zároveň ale ani neuzavírá výčet „podivností“. Podle předkládaného „narativu“ totiž lidé v Madáji hladovějí, protože je syrská armáda už před měsíci neprodyšně obklíčila a nevpouští dovnitř potraviny ani jinou humanitární pomoc. (Toto obvinění existuje i ve verzi, podle níž má hladomorové obklíčení na svědomí libanonský Hizballáh). Pokud ovšem chceme příběh udržet, je třeba důsledně přehlížet otázku, proč by měl Asadův režim mučit hladem zrovna obyvatele Madáji, kteří ještě před pár týdny ve svém městě masově demonstrovali na podporu stávajícího syrského vedení.