Trochu historie. Osmnáct států poškozených válkou se mělo reparacemi sanovat výhradně ze západních okupačních zón v Německu, devatenáctý a dvacátý stát – Polsko a SSSR pouze ze zóny sovětské. V protokolu postupimské konference je to podchyceno takto: „Sovětský svaz uspokojí reparační nároky Polska ze svého vlastního podílu na reparacích.“ Poláci tedy učinili první hrubou chybu v uvažování – adresátem požadavku na vyrovnání polské reparační pohledávky nemůže být Spolková republika Německo, nýbrž Ruská federace coby nástupnický stát SSSR.
Dne 26. 8. 1953 deklarovala vláda Polské lidové republiky: „S ohledem, že Německo doposud ve značné míře splnilo své povinnosti při placení reparací a že zlepšení hospodářského stavu Německa je v zájmu jeho mírového rozvoje, přijala vláda PLR usnesení zřeknout se s účinností od 1. 1. 1954 splácení reparací ze strany Německa.“ Polští politici z PiS se jedním dechem pokusili zneplatnit toto usnesení poukazem, že tehdejší vláda byla pouze loutková a konala v intencích Moskvy. To se zřejmě nemýlí, ale Polsko uzavíralo i v této době různé mezinárodní smlouvy, které dodnes platí, a nikdo o jejich platnosti nepochybuje. Mezinárodní právo totiž nezná automatismus, kterými by se smlouvy s nedemokratickými vládami stávaly eo ipso neplatnými. Tedy i tento důvod uvedený PiS je lichý.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV