Co zastaví pokles ceny ropy, která se blíží hranici 30 dolarů za barel a může podle analytiků Morgan Stanley spadnout až ke 20? Bude to další vlna sektářského neklidu na Blízkém východě, který zasáhne přímo Saúdskou Arábii? Zatím jsme v etapě zvyšování tlaku na cenu směrem dolů.
Írán začal zavážet betonem jaderný reaktor, který způsoboval největší obavy z možnosti vojenského využití. Znamená to, že nechce promarnit příležitost zbavit se embarga a znovu vstoupit s plnou těžební kapacitou na světový ropný trh. A Spojené státy zahájily vývoz zkapalněného zemního plynu prostřednictvím terminálu v Luisianě. Jejich ceny jsou podstatně nižší než ceny v Evropě.
I když se trhy těchto dvou fosilních paliv před časem rozpojily a vyvíjejí se zdánlivě bez vzájemné závislosti, logiku by měl spíše opačný vývoj. Ostatně, v Kongresu už padl i zákaz vývozu surové ropy z USA podle zákona z roku 1973, kdy se svět ocitl v první velké ropné krizi.
V pondělí měl poklesy cen ropy parametry volného pádu, Brent sletěl o 6,5 procenta na 31,55 dolaru za barel a texaská ropa se nabízela za prakticky stejnou cenu po poklesu o 5,3 procenta. Pohybujeme se na cenové úrovni roku 2004 a podle globální banky Morgan Stanley to může pokračovat ještě hlouběji, třeba k 20 dolarům za barel.
Ropa se zmítá v centru perfektní bouře
Těžební země skučí, ale my si to užíváme. Pravda, po kapkách. Cena ropy je jen zlomkem ceny benzínu, kde si nejvíc vezmou daně. Je to tak správné, doprava nesmí být moc levná, zahubilo by nás to přes klima. A do této výchovné práce je neúnavně ponořena i Česká národní banka, která na ropu nedosáhne, a tak aspoň zdražila přístup k dolarovým platbám.
Ropa se zmítá v centru perfektní bouře, ve které se setkává nemilosrdná bitva o podíly na trhu, rozpoutaná saúdskou odpovědí na americkou břidlici, a stále narůstající zásoby vytěžené ropy, které už dávno zaplnily všechny volné tankery na moři. Rekordní těžba nenachází odbyt, protože největší spotřebitelé jedou hospodářsky na půl plynu a ke všemu hledají klimaticky příznivější alternativy.
Spouštěč rekordní těžby je trochu hlouběji v minulosti, ale ono to chvilku trvá, než průmysl zareaguje, zainvestuje, najde, navrtá, vytěží a dodá. Tím spouštěčem byla zlatá horečka, která vypukla, když na vrcholu konjunktury roku 2008 ropa vystoupala až na neuvěřitelných 150 dolarů za barel. Byla tedy pětkrát výše než dnes. Znamenalo to zdražení všech energií, a tak se rozdychtil i ČEZ a zatoužil po rozšíření Temelína, aby měl víc elektřiny na vývoz, nebo Zdeněk Bakala, který si vysnil zlatou záři kolem zásob ostravského černého uhlí (byty byly možná zpočátku jen obtíž).
Pokud jde o ropu a plyn, jakékoliv riziko s otvíráním dříve nedostupných a nevyužitelných ložisek se náhle vyplatilo. Stejně tak obrovské investice do výzkumu a vývoje nových technologií. Hladoví investoři byli ochotni půjčovat. Z tohoto podhoubí vznikla americká břidličná revoluce na bázi technického řešení, které si dříve nikdo neuměl představit s cenami pod 100 dolarů za barel. Odpovídalo to i představám o „ropném zlomu“, vyhlídce, že objevování nových ložisek ropy už nebude těžbě stačit a trh bude přeplácen zájemci o nedostatkovou surovinu.
Víc už jsme se mýlit nemohli. Především zjišťujeme, že ani nikdo neví, kolik je v zemi ropy. Podle části ruských přírodovědců má ropa dokonce „abiotický“ původ, vzniká tedy stále kdesi v hloubi zemské kůry minerálním působením. Podle této teorie tedy nejde o zásobu biomasy z dřívějších geologických období. Ale i kdyby se ruští vědci mýlili (těm sovětským, jak jsme se učívali ve školách, by se to nikdy nestalo), nedokázali jsme odhadnout možnosti nových technologií jak pro těžbu, tak pro vedení a vyhodnocování průzkumu.
I na plynové frontě bude dost husto
A k tomu nyní zjišťujeme, že obrovské zásoby zemního plynu leží nejen v Severním moři, ale také v tom Středozemním.
O jeho existenci se spekulovalo i dříve, ale byly to nepodložené dohady. Vleklé vojenské napětí mezi Řeckem a Tureckem, které finančně potopilo řecké finance v důsledku zaslepeného vyzbrojování, je prý motivováno sporem o tato potenciální ložiska. Teď se však situace během několika měsíců zásadně změnila. Dokonce se mluví o možnosti vzniku regionální aliance nových těžebních zemí Egypta, Izraele, Řecka a Kypru, která by začala plyn dodávat do Evropy jako protiváhu Rusku, píše The Arab Weekly (ale já to čtu na izraelském zdroji ZDE).
Věci se daly do pohybu po objevu plynového ložiska u egyptských břehů, který byl ohlášen v srpnu loňského roku. Předtím se o věci zmínil už roku 2014 americký viceprezident Joe Biden. Mezitím se vyhrotila motivace jednat, a tak bezprostředně po oficiálním ohlášení egyptského ložiska se prý do věci vložil eurokomisař pro energii a klimatickou akci Miguel Arias Canete a sešel se zástupcem italské firmy, která dělala ten průzkum. Zprávy o egyptském nálezu se spojily s informacemi o nalezištích na pobřeží Izraele a Kypru. Rýsuje se tak šance pro vytvoření společného středomořského centra, které by podstatně zlepšilo zásobování Evropy.
Stejné téma prý bylo předmětem jednání během prosincové návštěvy egyptského prezidenta Sisiho u řeckého premiéra Tsiprase v Athénách. A pár dní předtím to Tsipras údajně probíral v Izraeli.
Také tento zemní plyn by byl zkapalňován a dopravován tankery. Takže i na plynové frontě bude dost husto.
Co to udělá s cenou plynu a ropy, ať řeknou analytici. Budou argumentovat investičními náklady středomořského projektu, protože mluvíme nejen o rozvoji ložisek, ale také o zpracovatelské infrastruktuře, dopravě, evropském terminálu, zplynování a distribuci. Někde trubky jsou, jinde se budou natahovat. Do stejných terminálů mohou začít připlouvat i americké tankery. Na druhou stranu, už dnes cena je diktována nadprodukcí. Takže analytici budou muset zvážit i fakt, že to, co nás čeká, je více stejného.
Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
