Samozřejmě, že se můžeme chvilkově rozjásat nad dalším růstem české automobilové výroby, která v listopadu stoupla meziročně o 17,4 procenta. Výkon celého průmyslu tak postrčila o 3,0 procentního bodu nahoru, takže vystoupal o 5,7 procenta. Avšak toto chvilkové nadšení nám vydrží jen do okamžiku, kdy si uvědomíme, že automobilový průmysl ve skutečnosti není český.

Český není ani jeho odbyt. Zatímco tržby v běžných cenách z vývozu průmyslových výrobků vyrostly zhruba stejně, jako celý průmysl, domácí tržby klesaly o 3,3 procenta. A to, že se do výkonu celého průmyslu nijak zvlášť nepromítly, jen naznačuje, že na nich moc nezáleží. U domácího trhu nejsou povzbudivé ani vyhlídky, protože hodnota nových tuzemských zakázek vzrostla jen o neduživých 1,2 procenta. To je skoro desetkrát méně než hodnota zakázek ze zahraničí (10,5 procenta).

https://www.czso.cz/csu/czso/cri/prumysl-listopad-2015

Také stavebnictví se dařilo hlavně za cizí peníze. Šturmování na dálnicích, které vyškrabovalo zbytky dostupných evropských fondů z dobíhající finanční perspektivy, meziročně zvedlo produkci inženýrského stavebnictví o 11,4 procenta. Pozemní stavitelství, které staví budovy a byty, dopadlo řádově hůř, jeho produkce byla meziročně nižší o 4,6 procenta.

Takže staví se jako o závod tam, kde jsou peníze. Počet zahájených bytů v bytových domech, kde bychom hledali i tolik potřebné sociální bydlení, propadl o drsných 42,7 procenta. Staví jen ti, kdo na to mají, zejména díky levným hypotékám. Stavební ruch na rodinných domech – v přepočtu na byty – prudce stoupl o 35,9 procenta možná i proto, že bylo třeba koupit pozemky předtím, než budou od letošního ledna zatíženy DPH.