Pane předsedající, nechtěl jsem vystupovat, protože chci šetřit čas, ale slova mé předřečnice mne k tomu vyprovokovala. Já jsem vystupoval ve všech čteních návrhu novely zákona o rodině a předkládal jsem odborné argumenty, ze kterých bylo patrné, proč z odborného hlediska návrh novely zákona o rodině je cestou správným směrem.

Jsem lékař, psychiatr, rodinný terapeut a bohužel člověk, který se také 25 let musí zabývat rodinným právem. Když říkám musí zabývat rodinným právem, tak to říkám proto, že bohužel kdykoliv do péče o rozhodování o péči o dítě vstoupí soud, tak už je něco špatně, tak je to zrcadlo skutečnosti, že se rodiče nedokáží dohodnout. Kdykoliv do rozhodování o dítěti a jeho budoucnosti vstoupí soud, tak nastává situace, kdy dítě je triangulováno, je vydíráno, stává se poslíčkem mezi otcem a matkou. Nastává situace, o které tak přesvědčivě hovořila paní poslankyně v příspěvku těsně přede mnou.

Ale, paní poslankyně, pokud se na vás mohu obrátit prostřednictvím pana předsedajícího, toto, prosím pěkně, platí nikoliv o střídavé péči, ale i o té, kterou vy hájíte. Čili váš dopis, respektive dopis odbornice na rodinné právo, na rodinnou terapii nebo na rodinné systémy by zrovna tak mohl být přečten kýmkoliv, kdo zde u tohoto řečnického pultu zastával názor právě opačný a zastával názor, který je obsažen v novele zákona o rodině.