Vážený pane šéfredaktore, vážený pane redaktore,

člověk je převelice zvláštní živočišný tvor a jeho mentalita pak mimořádným fenoménem, který je pro nás permanentním zdrojem překvapení. Často konáme, činíme rozhodnutí, která jsou zcela v rozporu s našimi instinkty či zdravým selským rozumem. Právě k takovému kroku jsem se odhodlal dnes já, přestože vím, že tento krok nic nezmění k lepšímu, ba spíše právě naopak, pokud něco změní – tak k horšímu.

Dovolte mi tedy, abych vám v rozporu s mým zdravým selským rozumem napsal tento dopis a v něm vám sdělil, že v Respektu 2. 4. 2013, v příspěvku Jaroslava Spurného “Utrpení primátora Svobody” vědomě lžete, jak když tiskne. A aby nezůstalo pouze u obvinění, předložím vám argumenty, kde všude lžete. Úmyslně jsem použil slovo “vědomě”, protože veškerá fakty v předmětné věci “Opencard” jsou veřejně tak často citována a tak snadno dostupná, že téměř nepřipadá do úvahy alternativa, že vaše mediální mystifikace je způsobena “nevědomostí”.

Píšete v prvním odstavci: “…jde o případ Opencard, … která se stala symbolem korupce předchozí pražské vlády Pavla Béma…”. Za 8 let “pražské vlády Pavla Béma” navzdory obtížně uvěřitelným snahám významné části českých sdělovacích prostředků nedošlo ani k jednomu obvinění z korupce, natož prokázání a odsouzení za takové obvinění. Dovolím si “nepočítat” ty stovky často nejapných a sprostých “obvinění” ze strany týdeníku Respekt, Mladé fronty Dnes, deníku Blesk, či jiných bulvárních médií. Obvinění, které byly médii vyřčeny a také nikdy neprokázány. S jednou jedinou výjimkou se nikdy autoři lživých obvinění neomluvili. Tou jedinou výjimkou byla kratičká dvouvětá noticka šéfredaktora deníku Blesk, který se “omluvil” za dvoustránkovou “senzační” reportáž o “mém synovi” Matoušovi, který měl v sedmnácti letech v hluboce podnapilém stavu zastavit v nočních hodinách vozidlo Městské policie a dožadovat se jako “taxislužby” odvozu do nejbližšího restauračního zařízení k pokračování v “nočních radovánkách”. Asi se nemusím rozepisovat o “šťavnatých” adjektivech a “poutavé, senzační” fotodokumentaci o “zkaženém” synkovi bývalého primátora. Nějak se druhý den ukázalo, že můj skutečný syn byl v zahraničí na studiích a že tedy došlo jenom k “omylu” a záměně jmen či osob. Asi je zbytečné komentovat, že dvoustránkový text četli všichni a ještě si o něm 14 dní vyprávěli prodavačky v supermarketech a štamgasti po hospodách. Dvouvětou “noticku-omluvu” nezaznamenal nikdo. Další takové pomlouvačné lži jste se dopustili i vy v prvním odstavci zmíněného článku. Omluvu nečekám ani nežádám, k čemu také…

V pátém odstavci lžete podruhé. Píšete: “Pokud jde o Opencard a roli Bémovy rady, která projekt opakovaně schválila, policie ji stále prověřuje bez obvinění”.