Udělala to jednoduše. Prohlásila, že videoterminály jsou něco zcela jiného než hrací přístroje, neboť mají svůj „mozek“ v centrále,   nikoli v samotném přístroji. Asi tak,  jakoby někdo prohlásil, že připojením na internet přestává být počítač počítačem. A generální ředitel Sazky Aleš Hušák byl tak ochoten, že opatřil ministerstvu posudek vypracovaný přímo na míru. Vypracoval ho ředitel instituce ctihodného názvu Ústav státu a práva, kterým byl ovšem později usvědčený podvodník z plzeňských práv děkan Jaroslav Zachariáš.

Chrastavské vítězství u Ústavního soudu

Chrastava neučinila žádný převratný objev. Jenom ve vyhlášce konstatovala to, co viděl každý a sice, že videoterminály jsou vlastně jen mimořádně nebezpečnou podmnožinou výherních přístrojů. A nechtěla nic moc. Chtěla jen získat právo jejich regulace na svém území.  A Ústavní soud 14.6.2011 rozhodnul, že videoterminály jsou výherními přístroji v širším slova smyslu a že jejich umístění nesmí být v rozporu s vyhláškami obcí.

Poslanci a senátoři posloužili jako bílí koně

Poslanci a senátoři mohli po chrastavském vítězství udělat v boji proti hazardu moc. A to tím, že by neudělali nic. Ano, to nic by znamenalo, že by dle nálezu Ústavního soudu muselo ministerstvo financí aplikovat chrastavský nález a bez výjimky rušit povolení vydané v rozporu s vyhláškami obcí.