Důvodem není nic jiného, než že neplníme to, co jsme slíbili a k čemu jsme se zavázali. Jinými slovy, chybí nám nezávislý regulátor železniční dopravy. Abychom porozuměli celé situaci, je potřeba malý historický exkurz.

Státy EU se na počátku 21. století shodly na nutnosti liberalizovat železniční trh. Aby nedocházelo jen k „vyzobávání hrozinek“ v podobě provozu privátních subjektů na nejlukrativnějších tratích, nebo na druhé straně k diskriminaci těchto firem, je potřeba stanovit jasné mantinely soutěže. Ty musí následně hlídat regulátor. Tento nově vzniklý regulační úřad by měl být arbitrem při řešení možných sporů mezi jednotlivými provozovateli a měl by hrát nezastupitelnou roli také při celkové organizaci železniční dopravy. Efektivita této služby, která je obvykle dotovaná z veřejných rozpočtů, je možná jen při stanovení a následném dohledu nad dodržováním průhledných a především rovných pravidel pro všechny, kteří chtějí železniční dopravu provozovat.