Vybíralo se za použití mostu, za projetí stezky i za převoz přes řeku. Vybrané peníze byly následně využity na ochranu těchto cest, na jejich opravy, případně na budování stezek nových. Toto pravidlo platí všude v civilizovaném světě i dnes.

Existují samozřejmě výjimky. Bohužel k nim patří i naše republika. Zpráva NKÚ o výběru mýta v Česku rozhodně není radostné čtení. Na několika málo stranách je shrnuto, že stát v podstatě selhal. Chybná byla již příprava projektu, vady byly při jeho realizaci a jsou i při samotném výběru poplatků. NKÚ upozorňuje především na obrovské náklady celého systému elektronického výběru mýta a jeho neefektivitu. Zpráva v podstatě potvrzuje již dříve zveřejněné informace, které popisovaly provoz našeho systému jako několikanásobně dražšího ve srovnání se sousedními státy. Paradoxně právě tato alarmující zjištění Ministerstvo dopravy nijak nepopírá a reaguje na ně jen nic neříkajícím a vágním prohlášením náměstků.

Omluvou za nízkou efektivitu mýtného systému přece nemůže být to, že se do vysokých nákladů promítly investice na jeho vybudování. To je alfou i omegou každého projektu a bez této primární kalkulace není ani možné jeho spuštění. Zdá se velmi podivné, že by na tento triviální ekonomický nástroj někdo před 10 lety zapomenul. To, co nám takto úředníci Ministerstva dopravy servírují, spíše připomíná dětinskou výmluvu školáka, který byl nachytán na švestkách.