Znamená to od lamentcí obrátit pozornost k tomu, kam směřovat zemi, která je na křižovatce dalšího sociálně ekonomického vývoje. Protože lidé se bojí hlavně o budoucnost, o politicích už rozhodně iluze nemají.
Problém je, že vláda Petra Nečase stojí na této historické křižovatce bezmocná. A je luxus pro tuto zemi mít vládu, která nepomáhá a přitom je ještě drahá. Prosazuje poměrně významné a nákladné reformy ale komunikuje značně autistickým způsobem. Naservírované reformy poslušní poslanci odmávají, s opozicí a experty, kteří nabízejí jiná řešení, se nebaví. A tak vznikne situace, kdy je levnější takovou nekomunikující vládu zastavit.
Nadějí bylo dát STOP vládě ještě dnes, kdy to tolik nestojí. protože pak budou ekonomické a právní důsledky daleko bolestivější. Nebezpečím těchto dní není nedemokratická vláda ulice, že by snad extrémisté vztahovaly pařáty po zodpovědných funkcích. To je jen agitační kýč V této zemi jsou nastaveny základních demokratická pravidla, jen chybí vůle je vymáhat a kontrolovat. Vláda ani nemá strach z ulice, spíše z toho, že se tu demokraticky ve volbách nastolí takové směřování země, které ukončí dosavadní Klondike pro vyvolené.
Proč je současná vláda drahá? Především vláda, která sama sebe slove protikorupční, nedokáže přetnout penězovody do soukromých dychtivých kapsiček. I nadále z otevřené tepny české ekonomiky krvácí na 100 korupčních miliard ročně. Byla sice zřízena funkce vicepremiéra pro boj s korupcí. Ale ani to že čtyři ministři byli odejiti pro sporné transakce a personální vztahy nesouviselo s úsilím tohoto vicepremiéra pro boj s korupcí. Výsledkem je, že za dva roky existence této vlády klesla ČR v hodnocení míry korupce Transparency International z 45. místa až na 57. místo. A další krev odtéká z těla české ekonomiky cestou odlivu zisků ze země a útěků do daňových rájů (dalších 200 miliard ročně).
Ekonomický výkon ČR je stále pod úrovní předkrizového vrcholu 2008. Rok 2010 a 2011 už přitom nebyly zasaženy recesí a z propadu se vždy snáze zvedá dynamika. Také objem tuzemské poptávky i investic je také stále pod úrovní roku 2008. Jestliže okolní země rostou, a konvergence úrovně HDP k průměru EU27 se zastavila, tak recese není jen důsledkem vnějších vlivů.
Pro vládu je veřejný nepřítel ČR číslo jedna dluhy. Je však pravdou, že míra zadlužen je u nás nižší než jinde (u nás je to 40% HDP, průměr EU je 90%. To nám poskytuje větší manévrovací prostor, můžeme volněji kombinovat nástroje hospodářské politiky a třeba i zvolit pomalejší snižování deficitu. Ostatně také doporučení EU pro ČR z roku 2011 zní „vyhnout se krácení prorůstových výdajů“. Problém vládní protidluhové politiky je v tom, že může dopadnout jako onen nešťastný lékařský zákrok, kdy operace se sice podařila, ale pacient bohužel skomírá.
Téma akcelerace ekonomiky zní celou Evropou. Růst pomůže z dluhové pasti lépe než fiskální utahování. Podpoří také z výnosů (nikoliv z dluhů) udržitelný sociální systém v souladu z Listinou základních práv a svobod. Pokud vláda argumentuje prorůstovým účinkem extrémně nízkých daní, tak ten nelze doložit.
Růstová agenda v ČR je prostě v porovnání s jinými zeměmi nedostatečná. Slyšíme slogany o odstranění.administrativních překážek, omezit stát a buzeraci jeho úředníků, přitom je úředníků za posledních 15 let už dvakrát více než kdysi. Někdy se staví hladové zdi, jak za Karla IV., snesše staví úřady pro úřady. A nedočerpání evropských zdrojů za období 2007-2013 ten výpadek růstu může ještě podstatně zhoršit.
Potřebujeme-li strategie růstu, liché jsou spory jak kvalitní namontovat do ekonomiky brzdu (zda evropskou či českou). Nezapomínejme že bez plynového pedálu se to nerozjede. Chybí jasnější nasměrování kapitálových injekcí a veřejných výdajů na strukturální priority. Při stagnaci evropských firem potřeba větší orientace. vývozu na rostoucí trhy. Při absenci kontroly nad gigantickými projekty s rizikem korupce .je lépe směřovat investice do bydlení, do ekologických technologií a energetické účinnosti, kde mají rychlejší a větší multiplikační účinek. V gigantických stavbách bohužel zatím 10%, možná více, mizí jinam, provází je i problém vysoké rozestavěnosti..
Alternativy reforem existují, ale vláda neslyší protože slyšet nechce. Premiére Nečas se chlubí, že vládní snížení daňové kvóty o 3.p.b snížilo daňové břemeno, což je výpadek 100 miliard korun a že vrátit daňovou kvótu ČR na evropský průměr (z 35% na 38% HDP) by znamenalo zátěž. Ale alternativou je nejen zvýšení daní ale posun v jejich struktuře – dosud se daněmi stále více zatěžuje obyčejná spotřeba a ulevuje velkému kapitálu. Důsledkem této vstřícnosti je přírůstek dolarových milionářů (jen za rok 2011 o 29%).
Je třeba otočit tento poměr – není pravda že by kapitál kvůli tomu utekl nebo si to vybral na občanech. Zdanění spotřeby znamená zdražování, to podvazuje tržby menších domácích firem, popř. stimuluje levnější nákupy v zahraničí. Progresivní zdanění příjmů na průměru EU (nikdo neříká že do roka musíme mít v ČR dánské či švédské daně) nemusí být nepřátelské k růstu, investoři hledají hlavně investiční příležitosti.
V úvodu jsem volně použil příměr „autistická komunikace vlády“. Jaké jsou první symptomy takového „autismu“ – nepružně se reaguje na okolí, člověk působí dojmem, že neslyší, špatný oční kontakt, nesleduje co druzí na to, přestává mluvit a nemává na rozloučenou. Nevidíte v tom současnou vládu?
Takhle se opravdu nedá připravit strategie na křižovatce, která má civilizační rozměr. Jestli chce vláda jako každý za sebou chce něco pozitivního nechat, mohla udělat jediné – postavit si opravdový pomník uměním včas odejít.
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: kscm.cz
