Stále znovu se bavíme o úsporách a vláda, která by nám měla především uspořit své krátce po sobě následující krize, hledá, kde na kom jak uspořit. U některých kategorií, třeba u penzistů, to znamená, že se bude snižovat jejich životní úroveň a standard jejich zdravotního zabezpečení. Někteří mladí, kteří podlehli neoliberální ideologii, chtějí přesvědčit "dědka a bábu", aby volili ty "správné" strany a u piva se diskutuje i o tom, do jakého stáří a jaká protéza se "vyplatí". Snad bychom si měli vzpomenout, jak s úctou ke stáří zacházeli naši mnohem konzervativnější předkové, kteří uměli uplatnit i oslovení "velebný kmete".

A v tomto okamžiku se dovídáme, že v Německu sociální fondy, tedy fondy penzijního a zdravotního pojištění, mají miliardové přebytky. A tyto přebytky mají tendenci narůstat. Je to z podstatné časti důsledkem reformy sociálně-demokratické vlády Gerharda Schrödera, který svou agendou 2010 nastavil nový systém zacházení se zmíněnými fondy. V čem je rozdíl? Česká republika je jedním z mála států, které nemají tyto fondy oddělené od státního rozpočtu. V žádné jiné evropské zemi není možné "čarovat" s danými čísly tak, jako to dělá současná česká vláda. A nazývá to reformami. První reformou by snad mělo být, že se poučíme odjinud.