Není obtížné se domyslet, komu to vše slouží. Rathova řeč ve sněmovně však přeci jen přinesla jeden, snad i nečekaný, efekt – jaksi mimoděk otevřela tabuizované téma financování parlamentních politických stran.
Je úsměvné sledovat rozčíleného Kalouska a jeho mladého kolegu Gazdíka, kterak volají po čistotě a transparentnosti stranických účtů a dovolávají se morálky. Pokud by svůj čerstvý výpad vůči financování ČSSD mysleli vážně a důkladně, pak by přišli s novým návrhem zákonné normy, který by zásadním způsobem změnil způsob financování politických stran a především kontrolu, včetně přesných a přísných sankcí. A to na úroveň obvyklou v zavedených demokraciích.
Že mají naše parlamentní strany navíc mimořádně vysoké příspěvky státu na svou činnost, je zcela zřejmé, při srovnání s ostatními zeměmi EU. Přesto to nestačí pokrýt jejich nákladný provoz, a především jejich bombastické volební kampaně. A tak hledají zdroje jinde – oficiálně i neoficiálně.
Financování politických stran se tak stává základním kamenem korupčního sytému, který zcela ovládl domácí politickou scénu. Různí záhadní donátoři si tak předkupují nejen vliv a moc, ale i konkrétní obchodní interesy, které jsou často nejen v rozporu s dobrými mravy, ale i platnými zákony a hlavně zájmy ČR. Parlamentní strany tak neslouží lidu, nýbrž konkrétním skupinám. Ty si pak mohou koupit i zákony, svou beztrestnost a ovládat důležité penězovody státu, čímž se jim výhodně vrací investice do vybraných politických subjektů.
Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPráce autora se řídí redakčními zásadami ParlamentníListy.cz.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Přidejte si obsahový box PL do svých oblíbených zdrojů na Hlavní stránce Seznam.cz. Děkujeme.


