Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, jako vždy, nemohu nereagovat. To, co zde bylo řečeno, byla snůška vytržených demagogií, kterými se snaží představitel KSČM, pokračovatel KSČ, nám kázat mravnost a morálku. Divím se, že se nestydí před všemi těmi, kteří byli tímto režimem, komunistickým režimem, decimováni, a kterým byl majetek ukraden.

Zapomněl říci, kolik kněží, kolik řádových sester, kolik řádových bratrů při tom jejich takzvaném zákonném převzetí majetku zavřeli do internace, do kriminálů, a kolik jich mučili.

Myslím si, že zde mám právo přednést návrh, že komunisté by neměli hlasovat a rozhodovat o restitucích a měli by se sami vzdát tohoto hlasování pro podjatost. (Hluk z lavic poslanců KSČM.) Cílem návrhu je apel, aby se poslanci KSČM vzdali možnosti rozhodovat o napravování křivd, spáchaných komunistickým režimem. KSČM je přímá pokračovatelka KSČ, která v padesátých letech tyto věci měla na svědomí, tyto věci organizovala a byla nositelem myšlenek, které teď chceme napravit.

KSČM se nikdy nedistancovala od činů své předchůdkyně spáchaných na obyvatelstvu Československa. Nikdy neodsoudila nesmyslné popravy nevinných osob. Nikdy nepožádala občany o prominutí napáchaných chyb. Proto je evidentní, že s okradením obyvatel v měnové reformě a zároveň odnětím majetku církvím v padesátých letech plně souhlasí, s těmi kroky, které byly tehdy učiněny, a i nadále je kryje. Je to podobné jako by zloděj chtěl rozhodovat o tom, co se vrátí oběti, kterou předtím sám okradl.